Josef Ocelka se narodil roku 1909 v Lipníku nad Bečvou – Novém Dvoru. Vystudoval střední školu a v roce 1929 nastoupil na Vojenskou akademii. Po jejím ukončení mu bylo svěřeno velení horské četě a vedl si velmi zdatně. Měl výbornou fyzickou kondici, díky níž vynikal ve sportu i při výcviku. Dostal se do kurzu leteckých pozorovatelů, kterým procházeli vojáci od různých druhů zbraní. Letadla mu učarovala natolik, že odešel od horských jednotek a nastoupil k letectvu, kde sloužil u zvědných a bombardovacích útvarů. Po okupaci Československa prošel, jako mnozí jiní, Polskem, pak vstoupil do Cizinecké legie a po vypuknutí 2. světové války se opět dostal k letectvu, kde se zaškoloval na stíhacího pilota, do boje o Francii se však již nedostal.

Podařilo se mu odejít do Velké Británie, kde stál u zrodu 311. čs. bombardovací perutě a zúčastnil se jejího prvního nočního náletu 10. září 1940. I zde prokázal vysoké osobní kvality, stal se velitelem letky a v červenci 1941 mu bylo svěřeno velení celé perutě. Byl náročným velitelem, ale vždy šel příkladem a mezi letci byl velice populární, protože jeho odvaha a morálka byla inspirující pro všechny. Dostal přezdívku „Vocelovej“, pod kterou byl znám i Britům, kteří jej také respektovali. Pokud se mezi letci říkalo o některém letounu, že nosí smůlu, nebo špatně létá, vzal si ho Ocelka schválně na další bojový let. Neváhal několikrát naletět i na silně bráněný cíl, aby jej přesně zasáhl. V lednu 1942 úspěšně ukončil svůj letecký turnus s 224 operačními hodinami a 45 nálety. Ve velení peruti ho v dubnu 1942 vystřídal Josef Šnajdr a Ocelka odešel z operačního létání.

Dne 21. července 1942 odstartoval z letiště Brize Norton s dalšími dvěma muži na palubě dvoumotorového Bristolu Beaufortu Mk. II na rutinní cvičný let. Krátce po vzletu narazil do hangáru, letadlo se zřítilo a všichni, kdo byli na palubě, uhořeli. Statečný pilot a velitel je pohřben na hřbitově v Brookwoodu. Po zásluze byl mnohokrát vyznamenán, jako první Čechoslovák obdržel Záslužný letecký kříž ( DFC ), čtyřikrát Československý válečný kříž a řadu dalších vyznamenání. V rodné obci jej připomíná pamětní deska a jedna z pražských ulic nese jeho jméno. Po roce 1989 byl in memoriam povýšen na generálmajora.