František Weber, podplukovník letectva • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Podplukovník letectva František Weber 28. 2. 1908 – 1. 10. 1991

František Weber.jpg

Podplukovník letectva ( generálmajor v. v. ) František Weber se narodil v roce 1908 v obci Podivín na Hodonínsku. Po maturitě na hodonínské reálce narukoval v říjnu 1928 do školy pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově, kde získal kvalifikaci leteckého pozorovatele. Příslušnou leteckou praxi prodělal v Piešťanech u leteckého pluku 3 v letce M. R. Štefánika. Do civilu odešel v roce 1930 v hodnosti podporučíka. Poté se však rozhodl pro dráhu vojáka z povolání a 30. září 1930 nastoupil studium na Vojenské akademii v Hranicích, kde však navzdory své předchozí službě u letectva, byl určen k výcviku na důstojníka pěchoty. V červenci 1932 byl vyřazen v hodnosti poručíka a jmenován velitelem čety u pěšího pluku 7 v Nitře. Po více než roční službě byl však 15. října 1933 přeložen do skupiny důstojníků letectva a přemístěn k leteckému pluku 4 do Hradce Králové. Jako nižší důstojník byl zařazen ke zdejší 14. pozorovací letce.

Poté přešel jako pozorovatel do Prahy – Kbel k 82. bombardovací letce leteckého pluku 5. K tomu mu byla navíc svěřena funkce spojovacího důstojníka pluku. Mezitím si zvyšoval vojenskou kvalifikaci. Jako pozorovatel absolvoval v Praze kurz létání v noci, v Olomouci prodělal mechanický kurz pro důstojníky z povolání a pak byl na základě vlastní žádosti zařazen do pilotního výcviku v Prostějově. Po jeho zdárném absolvování byl přemístěn do Hradce Králové k leteckému pluku 4, konkrétně k jeho 40. stíhací letce. V rámci rozšiřování kapacity výcvikových zařízení byl pro své nevšední pedagogické schopnosti v roce 1936 povýšen na nadporučíka letectva a současně opět přemístěn do Vojenské akademie v Hranicích jako velitel čety vojenských akademiků a cvičitel leteckého výcviku. Působil zde téměř tři roky a jeho rukama prošla celá řada mladých důstojníků, jimž později velel ve Velké Británii. V srpnu 1938 byl přidělen k leteckému pluku 1T. G. Masaryka v Pardubicích a v době mobilizace se stal velitelem jeho 47. stíhací letky.

Jako součást bojového letectva 1. armády, bránící Čechy, byla letka umístěna na polních letištích Kleštice u Heřmanova Městce, Kralupy nad Vltavou a Veltrusy. Po Mnichovu však nepatřila k těm, které se vrátily na svou mírovou základnu, ale naopak byla odeslána na Slovensko ke 3. armádě, aby zde čelila případným bojovým akcím maďarského letectva. Po propuštění ze svazku branné moci opustil František Weber tajně Prahu a složitou a dobrodružnou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Střední východ se dostal do Francie. Dne 6. března 1940 byl prezentován ve francouzském městečku Agde a 22. května byl ustanoven velitelem místní letecké skupiny, s níž 24. června 1940 odplul z přístavu Port Vendres do Velké Británie.

Ačkoliv byl již 1. srpna 1940 povýšen na kapitána letectva, o den později byl zařazen do RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer. Jelikož letecké boje nad Anglií byly v plném proudu, stal se 6. srpna 1940 v Duxfordu příslušníkem 310. československé stíhací perutě. Ta však měla již pilotů takový přebytek, že její výcviková kapacita nestačila na jejich přecvičení. Proto byl společně s tzv. zálohou peruti odeslán ke zkrácenému operačnímu výcviku k 6. OTU do Sutton Bridge. Po třech týdnech byl přidělen ke 145. britské stíhací peruti. Na jejích Hurricanech se zúčastnil závěrečných bitev o Británii. Dne 27. října 1940 byl sestřelen v souboji s Bf 109. Po úspěšném seskoku dopadl do moře, kde byl zachráněn torpédovým člunem. V lednu 1941 se vrátil do Duxfordu k 310. československé peruti, u níž zpočátku vykonával funkci velitele letky – B a poté převzal velení nad celou jednotkou. V souvislosti s tím byl povýšen do britské hodnosti Squadron Leader a      28. října 1941 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána letectva.

Po přezbrojení na Spitfiry se v čele 310. peruti vrátil ze Skotska na jih Anglie, ale 10. ledna 1942 byl po srážce při přistání těžce zraněn na hlavě. Po propuštění z nemocnice a zotavení, předal velení nad perutí Františku Doležalovi. Sám byl přeložen na Inspektorát čs.  letectva ( IČL ) do Londýna, kde zpočátku vykonával funkci styčného důstojníka u 11. skupiny Fighter Command. Poté byl převelen do vojenské kanceláře prezidenta republiky, v níž působil od února 1943, kdy se vrátil opět k IČL. V témže roce byl vyslán na stáž u leteckých jednotek RAF na Středním východě a v severní Africe. Své tamní zkušenosti s fungováním polních leteckých jednotek pak zúročoval u právě zřízeného 134. čs. polního letiště, jehož se stal československým spoluvelitelem. V rámci tohoto opatření byl povýšen do hodnosti Wing Commander a v březnu 1944 byl povýšen do hodnosti majora letectva. V této funkci opět prokázal mimořádný organizační talent a když ji opouštěl, předal svému nástupci, Janu Čermákovi, fungující celek, připravený na invazi. Poté byl opět přeložen zpět k IČL. Koncem roku onemocněl těžkým zánětem pohrudnice. V nemocnici strávil řadu měsíců a do vlasti se vrátil až v březnu 1946 v hodnosti podplukovníka letectva.

Krátce po návratu do Československa byl 31. května 1946 od MNO přidělen k MV, u něhož se stal zástupcem velitele nedávno zřízeného Letectva Sboru národní bezpečnosti. V rámci tohoto zařazení mu byla svěřena rovněž funkce prozatímního správce Domu vojenských letců v Praze. V březnu 1948 byl přemístěn zpět k MNO hlavnímu štábu velitelství letectva s určením pro Obranu proti letadlům ( OPL ), ale v rámci další vlny poúnorových čistek byl 2. února 1949 odeslán na nucenou dovolenou a propuštěn z řad výkonných letců. V důsledku podlomeného zdraví s ním bylo zahájeno superarbitrační řízení. Jako 50% invalida pak k 31. prosinci 1949 odešel do výslužby. Již 10. ledna 1950 byl ve svém pražském bytě zcela neoprávněně zatčen a odvozen na Mírov, přičemž byl ještě navíc degradován. Z vězení byl propuštěn v roce 1951. Poté pracoval jako pomocný dělník v jednom pražském zahradnictví a jako účetní v závodě PREFA. V roce 1965 byl rehabilitován, byla mu navrácena hodnost, ale skutečného ocenění se mu dostalo až v rámci polistopadových politických změn. Krátce před smrtí byl povýšen na generálmajora ve výslužbě. František Weber zemřel v roce 1991.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt