Josef Mašín, generálmajor - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Generálmajor ( in memoriam ) Josef Mašín 26. 8. 1896 – 30. 6. 1942


Josef Mašín se narodil v roce 1896 v Lošanech u Kolína na rodinném statku. Byl od mládí velmi bystrý a národně uvědomělý. Po studiu základní školy vystudoval i gymnázium. V roce 1915, po maturitě, narukoval v rámci mobilizace v hodnosti desátníka do Rakousko – uherské armády. Při první příležitosti přeběhl na druhou stranu, stejně jako mnoho jiných, k Rusům do zajetí. Ze zajetí se dostal brzy do tvořící se české jednotky v ruské armádě, kde konečně mohl bojovat pod českým praporem v rámci 1. československého střeleckého pluku za svobodu svého národa a jeho budoucnost. Několikrát byl v bojích raněn, několikrát vyznamenán. Zúčastnil se mnoha slavných bitev československých legií v Rusku. V rámci 1. střeleckého pluku byl velmi oblíben a byl považován za jednoho z jeho nejudatnějších příslušníků. Účastnil se mnoha významných rozvědek, proslavil se jak v bojích u Zborova a Bachmače, tak i v bojích na sibiřské magistrále. Domů se vrátil s hodností štábní kapitán a se čtyřmi stupni ceněného ruského vyznamenání kříže sv. Jiří, čímž získal pocty tzv. Svatojiřského rytíře.

 

Sloužil v Českých Budějovicích, v Olomouci ( zde se oženil se Zdeňkou Novákovou, s níž měl nakonec tři děti: Ctirada, Josefa a Zdeňku  ) a v roce 1929 byl přeložen do Ruzyně. Zde zůstal u dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova až do okupace. Josef Mašín nemohl odpustit politikům, že nechaly bohatou československou výzbroj na pospas nacistům. Měl na poslání těchto zbraní zcela odlišný názor.„Vydali republiku bez výstřelu, já svoje kasárna nevydám“, řekl Mašín v předvečer kapitulace. Chtěl se postavit se svým plukem na odpor. Chtěl aspoň v Ruzyni okupantům dokázat, že tenhle pochod se neobejde bez výstřelů. Mašína suspendovali v noci ze 14. na 15. března a s okamžitou platností mu zakázali vstup do kasáren.

Když se začali okupanti usazovat v Praze, ztratil se podplukovník Mašín ze světa. Přestože Wehrmacht obsadil všechna kasárna, zásoba zbraní vojenských odbojových skupin Mašínovou zásluhou vzrůstala. Jednou přivezl Mašín, v německé uniformě a s falešnými doklady, plné auto naložené zbraněmi. Už několik týdnů po okupaci republiky věděli nacisté, že se chtěl podplukovník Mašín v Ruzyni bránit a že je to i pro budoucnost nebezpečný protivník. Poslali na prohlídku Mašínova bytu protektorátní policii, ale než se strážníci dostali vůbec do domu, vyskočil Mašín z okna na balkónek, po drátu hromosvodu se spustil na dvorek, přelezl vysoký plot a zmizel v polích. Mašín se přestěhoval k matce, ale i tady bylo za chvíli nebezpečno. Jednoho podzimního večera roku 1939 se Gestapo na Mašína dokonale připravilo, ale i zde byl Mašín rychlejší a gestapákům v čele s Oskarem Fleischerem, nezbylo nic jiného než si vylít zlost z neúspěšné akce na čtyřiasedmdesátileté Mašínově matce. Druhý den zabavili veškerý majetek Mašinově manželce a pohrozili, že pokud se Mašín do tří dnů nepřihlásí, tak ji zavřou a děti odeberou. Mašínova rodina později dostala výpověď ze státního bytu a odstěhovala se na venkov do Poděbrad a Gestapo stále nemělo po nebezpečném nepříteli říše sebemenší stopu.

Josef Mašín patřil mezi zakládající členy vojenské odbojové organizace Obrana národa. Kromě shromažďování zbraní, výroby výbušnin, zajišťování emigrace a vydávání ilegálních tiskovin byly nejdůležitějšími akcemi skupiny Tří králů dva pumové atentáty provedené v Berlíně. První výbuch postihl v lednu 1941 budovu říšského ministerstva letectví a policejního ředitelství. Tento útok se povedl díky švagrovi Josefa Mašína Ctiboru Novákovi. Ten pekelné stroje, vyrobené v malé klempířské dílně na Bílé hoře, dopravil do Berlína na místo určení. Druhý útok byl proveden v únoru 1941 na Anhaltském nádraží. Cílem měl být salónní vlak říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera. Časovaná nálož vybuchla podle plánu, avšak Himmlerův vlak pro technickou poruchu přijel na jiné nádraží.


Tři králové vydávali ilegální časopis V BOJ!, který vycházel každý čtvrtek a každé číslo se objevilo rovněž v Petschkově paláci, kde sídlilo Gestapo. Mašín hned k prvnímu číslu, které bylo určeno pro Gestapo připsal několik řádek: „Abyste se nemuseli obtěžovat sháněním tohoto časopisu, chcete – li se dozvědět pravdu, posílá vám redakce jedno číslo gratis. Zároveň se zavazujeme zasílat vám po jednom výtisku každého čísla i nadále. Smrt okupantům! B+M+M“. Nejvýznamnější činností skupiny Tří králů ale bylo navázání a udržování styků s nejdůležitějším agentem velitelem československé rozvědky F. Moravce Paulem Thümmelem ( známého pod krycím názvem A – 54 ) a exilovou zpravodajskou ústřednou v Londýně.

Třem králům se dlouho dařilo utíkat z nastražených léček čímž pražskou úřadovnu Gestapa, včetně jejího šéfa Geschkeho, přiváděli k zuřivosti. V dubnu 1941 se Tři králové napojili na odbojovou organizaci tzv. Prstýnkářů ( Prstýnkáři si říkali členové odbojové skupiny, která vznikla z příslušníků nacisty rozpuštěného Svazu rotmistrů a poddůstojníků ). Do této organizace se vloudil i konfident Gestapa Antonín Nerad, který byl bývalým rotmistrem naší armády. Při jedné konspirativní schůzce v Dejvicích, kterou měl s touto odbojovou skupinou Josef Balabán a která byla díky konfidentovi vyzrazena, padl do rukou gestapa první ze Tří králů. Vzdor bestiálně krutým výslechům nepodlehl, nic nevyzradil a dokonce se mu podařilo dezinformacemi získat čas, aby jeho přátelé mohli vysílačku přemístit. Mašín s Morávkem pokračovali v odboji dál, ale 13. května roku 1941 je postihla další rána. Toho dne se Mašín, Morávek a radista Peltán spojili s Londýnem tajnou vysílačkou z nuselského bytu ve slepé ulici Pod Terebkou. Krátce po prvních depeších začalo na chodbě zvonit přepadové komando Gestapa. Peltán s Morávkem začali ničit šifrované zprávy, aby nepadly vetřelcům do rukou a pak rozbili vysílačku. Mašín se s odjištěnou pistolí rozběhl ke dveřím. Rychle otevřel a vystřelil. Zasáhl jednoho gestapáka. Vzápětí se ozvala Morávkova pistole a poranila druhého může. Gestapo střelbu opětovalo a jedna kulka zasáhla Mašína a on upadl na zem. Stále se však bránil a z bytu se pokoušel ležícího Mašína střelbou krýt Morávek, který ho nechtěl nechat napospas Gestapu. Morávkovi se ale vzpříčil v hlavni náboj a Gestapu se podařilo zpacifikovat těžce zraněného Mašína. Morávek byl posléze palebnou přesilou donucen k ústupu. Poté se společně s Peltánem spustili po ocelovém lanku, které jim sloužilo jako anténa, ze třetího patra 15 metrů nad zemí do dvora. Morávkovi drát téměř úplně odřízl levý ukazováček, o který nakonec přišel. Peltán si narazil obě nohy. Přesto se oběma podařilo uniknout a dorazit do náhradních bytů. Takové štěstí už neměl Josef Mašín, který byl v bezvědomí převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci.

Mašín byl ve vážném stavu, měl zlomenou levou nohu v bérci, střelnou ránu v boku, v noze a prostřelené zápěstí, mnoho pohmožděnin a silnou ztrátu krve. Z pankrácké nemocnice spěchalo Gestapo s Mašínem do SS lazaretu v Podolí. Tady mu věnovalo několik německých lékařů největší péči, protože Gestapu velmi záleželo na tom, aby Mašín přežil. Mašín byl podroben nelidskému týrání, při kterém nic, co by mohlo Gestapu pomoci, neprozradil. Pokud hovořil, tak jmenoval osoby, které už byly dávno zatčeny a nebo za hranicemi. Mašín se pokusil spáchat sebevraždu, když naběhl hlavou proti ústřednímu topení. Jeho hlava náraz vydržela. Nepodařilo se mu spáchat sebevraždu ani podruhé a potřetí, když si prokousnul tepnu. Několikrát byl během výslechu zbit do bezvědomí. Když nepomáhalo fyzické týrání, tak Gestapo zatklo jeho manželku, kterou rovněž mučilo. Ze zuřivosti nad jeho mlčením ho dokonce odvedli k jeho ženě, kterou tak dlouho neviděl. Nic neřekl, jen na ní hleděl nedaje na sobě nic znát. Gestapo došlo k závěru, že jej těžko zlomí. Byl pevný, během výslechů nic, co by mohlo Gestapo použít, neprozradil a navíc vinu ostatních zatčených odbojářů bral často na sebe. Josef Mašín byl 30. června 1942 na kobyliské střelnici popraven. Jeho poslední slova údajně byla „Ať žije Československá republika!“ Tak padl československý legionář, důstojník naší předválečné armády, příslušník domácího odboje, čestný a hrdý vlastenec. Josef Mašín byl v roce 2005 povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

 

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt