Nechvalně proslulý lyonský řezník Klaus Barbie se narodil v Triéra v roce 1913 jako syn vesnického učitele. Po svém vstupu do SS byl zařazen ke špionážní službě SD, čímž zahájil svoji dlouhou kariéru špiona, která neskončila ani s pádem německé Třetí říše. Dne 2. května 1941 byl Barbie přidělen jako zpravodajský důstojník k úřadu pro židovské záležitosti v Haagu. Jeho dalším působištěm bylo velitelství gestapa v Amsterdamu. Barbie se měl při své práci soustředit na sionisty, židovské finančníky, marxisty a především na svobodné zednáře, které nacisté považovali na obzvlášť nebezpečnou hrozbu. Získávání informací bylo zdlouhavé a pracné, Adolf Eichmann však potřeboval, aby mu sekce IVB4 poskytovala náklad pro jeho deportační vlaky. V květnu 1942 začal Barbie pracovat v Nizozemsku, poté se přesunul do Francie. Od listopadu 1942 působil v Lyonu.

Nadřízeným Barbieho byl SS – Sturmbannführer Rolf Müller, který ho nesnášel. Müller se snažil vzájemné styky omezit na minimum, ponechal proto Barbieho bez veškeré kontroly v Lyonu, daleko od jeho hlavního nadřízeného, SS – Standartenführera Helmuta Knochena, sídlícího v Paříži. Knochen dal Barbiemu jasný rozkaz, proniknout do lyonského hnutí odporu a zničit jej. Za svůj hlavní stan si Barbie vybral luxusní čtyřhvězdičkový hotel Terminius. Ti, kteří s ním jednali, ho znali jako člověka dvou tváří. Snažil se o neformální jednání, někdy odmítl používání oficiálního obrněného vozu. Procházel se volně ulicemi a seznamoval se s obyvateli města. Barbie měl rád dobré jídlo a číšnice častoval štědrým spropitným. Na druhou stranu propadal nezvladatelným záchvatům vzteku a jednal jako sadista.

Z jeho kariéry stojí za zmínku především dvě události. 2. června 1943 jej informace ze zdroje, který se nepodařilo určit, dovedly k místnímu lékaři Dugougonovi, v jehož domě se scházeli význační představitelé hnutí odporu. Nejvlivnější z nich, jistý pan Martel, sem docházel jako pacient postižený revmatismem. Když do domu vtrhlo gestapo, pozatýkalo všechny, které zde našlo, zvláště se však zajímalo právě o Martela, organizátora a koordinátora různých buněk hnutí odporu v lyonské oblasti. Martel, jedna z nejvýznamnějších postav francouzského hnutí odporu, zemřel zdlouhavou, bolestnou smrtí z rukou Barbieho, který znal nejkrutější způsoby mučení. V beznadějném stavu, s prasklou lebkou a podezřením na poškození mozku, byl Martel převezen do Paříže. Několik dní strávil v komatu v sídle SS – Standartenführera Boemelberga. Počátkem července ho převezli do Německa. Cestou však zemřel.

Barbieho hrůzovláda neznala hranic. Byl odpovědný za deportaci 842 lidí do koncentračních táborů, z nichž podle důvěryhodných údajů nejméně 373 zahynulo. Mezi nimi bylo i 52 dětí, z toho 44 dětí z dětského domova v Izievu bylo odesláno do plynových komor. Iziev byl speciální útulek pro židovské děti z celé Francie. Na základě udání byl tento domov odhalen a v dubnu 1944 obsazen Barbieho vojáky. Po válce došlo k velmi podivné a dosud zcela neobjasněné události. John Luftus, bývalý žalobce amerického úřadu speciálních vyšetřování, prohlásil, že Spojené státy i Velká Británie najímaly bývalé esesáky, aby pronikali do komunistických organizací ve východní Evropě. V roce 1946 britská zpravodajská služba MI6 tajně dopravila SS – Brigadeführera Waltera Achellenberga letecky do Londýna, kde prozradil seznam všech svých nejdůležitějších agentů. Prostřednictvím SS – Untersturmführera Hanse Markuse, jednoho z nejdůležitějších Schellenbergových mužů, MI6 získala kontakt na Barbieho. Nejdříve plnil úlohu běžce neboli agenta, který dodával materiál a peníze novým agentům. Později, když získal kontakty na četné agenty, začal se svými vlastními zpravodajskými operacemi. Vrcholem ironie byla skutečnost, že zatímco MI6 se nijak nezdráhala využívat Barbieho služeb, MI5 a britská vojenská služba po něm pátraly jako po pachateli válečných zločinů.

Barbie věděl, že mu hrozí nebezpečí. Navštívil jednoho lékaře v Hamburku, který z jeho kůže odstranil vytetované označení krevní skupiny, které nosil jako příslušník SS. Krátce poté ho v Londýně zatkli a zbili britští vojáci. Barbie a další dva muži z SS byli po tři dny vězněni ve studeném sklepě jednoho domu, byla jim však dána příležitost k útěku. Jakoby náhodou našli ve sklepě železnou tyč, se kterou mohli vylomit dveře sklepa. Jejich vězení hlídal pouze jeden strážný, který v době útěku hrál na flétnu. Barbie byl výpraskem od vojáků tak otřesen, že si přísahal, že již nikdy nebude pracovat pro Brity. V letech 1947 – 1950 pracoval pro Američany. Byl pověřen proniknutím do německé komunistické strany a vypátráním sovětských agentů. Dostal k dispozici kancelář v Augsburgu a síť stovky informátorů. Američané Barbieho hodnotili jako nedocenitelného. Svého nového postavení amerického agenta využil k tomu, aby pomohl bývalým příslušníkům SS k útěku z Německa. O mnoho let později prohlašoval, jak bylo snadné Spojence oklamat. Ke konci roku 1950 Američané zjistili, že je Barbie příliš horký na to, aby mohli dále využívat jeho služeb. Francouzi zjistili, že Barbie žije v americké okupační zóně a požádali o jeho vydání. Chtěli ho soudit za válečné zločiny. V červnu 1951 utekl z Augsburgu v nákladním voze americké armády. Američtí agenti mu poskytli falešné doklady a novou identitu. Barbie, nyní pod jménem Klaus Altman, se nakonec usadil v Bolívii. Po 30 letech klidného života byl 5. února 1983 předán Francouzům. V roce 1987 se Barbie dočkal soudu za své válečné zločiny. Vystupoval bez obhájce a během líčení neustále trval na své nevině. Barbie byl shledán vinným a odsouzen k doživotnímu trestu. Zemřel ve vězení v roce 1991.