Základní technické údaje: Třída PCE

Výtlak: standardní 795 t, plný 850 t, rozměry: délka 56,24 m, šířka 10,05 m, ponor 2,89 m, pohon: dva diesely o výkonu 1 417 kW ( 1 900 bhp ), dva hřídele, rychlost: 16 uzlů, výzbroj: jedno 76,2 mm univerzální dělo, dvě nebo tři 40 mm protiletadlová děla a čtyři protiletadlová děla ráže 20 mm, jeden vrhač Hedgehog a hlubinné pumy, posádka: 100 důstojníků a mužů

Vzhledem k nesmírné délce atlantického a tichomořského pobřeží spolu s dalšími námořními trasami v Karibiku, zejména k venezuelským ropným přístavům a Panamského průplavu, představovala ochrana pobřežní plavby pro US Navy velký problém. Navíc se podmínky v těchto vodách složením a objemem přepravy podstatně lišily od Spojeného království. Zranitelnost obchodní plavby podél východního pobřeží nemilosrdně ukázalo tažení německých ponorek v roce 1942, ale počítalo se s ním do té míry, že tři prototypy 53,26 m hlídkových člunů byly dokončeny ještě před vstupem USA do války.

Byly to štíhlé čluny s dieselovým pohonem, sice poměrně dobře vyzbrojené, ale svými rozměry omezené jen k pobřežní činnosti. Jelikož potřeba rychlého rozšíření flotily doprovodných plavidel byla naléhavá a konstrukce PC byla po ruce, je pochopitelný rychlý rozběh programu hromadné výroby. Celkem bylo postaveno přes 350 těchto člunů s využitím zdrojů, které by ze zpětného pohledu bylo lépe přesunout na výrobu větších a všestrannějších protiponorkových lodí.

Proto byl teprve v roce 1943 zaveden typ PCE, sice jen o 3 m delší, ale také o necelých 10 m širší. Na rozdíl od PC s typicky americkou hladkou palubou s výraznou sklovitostí následovaly PCE britské fregaty s vysokým volným bokem a dlouhou zvýšenou přídí. První jednotky neměly komín a výfuky dieselů byly vyvedeny na bocích, pozdější exempláře měly tenkou rouru a poslední maličký komín s oblým nástavcem. Jejich výroba dosáhla 78 jednotek. Jejich výzbroj byla lepší než u mnoha britských fregat a tvořilo ji 76,2 mm dělo a úplný Hegehog na přídi, dvě až tři 40 mm a až pět 20 mm protiletadlových děl a hlubinné pumy na zádi. Patnáct jich přeplulo Atlantik a sloužily u Royal Navy. Zde byly zařazeny jako třída Kill a působily především u pobřeží Gibraltaru a Sierry Leonu. Jedna z nich HMS Killmarnock, se podílela na potopení jediné ponorky připsané této třídě, U – 731 poblíž Tangeru v květnu 1944.