Základní technické údaje: Třída Archer

Výtlak: standardní 8 250 t, rozměry: délka 150,0 m, šířka 20,2 m, ponor 7,1 m, pohon: diesely o výkonu 8 500 bhp ( 6 338 kW ), jen Archer 9 000 bhp ( 6 711 kW ), jeden hřídel, rychlost: 16,5 uzlu, jen Archer 17 uzlů, pancéřování: žádné, výzbroj: tři 102 mm protiletadlová děla a patnáct 20 mm protiletadlových děl, letadla: 15, posádka: 555 důstojníků a mužů

Stejně jako Britové i Američané měli před válkou myšlenky na přestavbu obchodních trupů na pomocné letadlové lodě. Počátkem roku 1941 byly vybrány dva trupy lodí C3 a první z nich byla přestavěna za pouhé tři měsíce a zařazena do výzbroje jako USS Long Island ( AVG.1 ) jen několik dní po britské Audacity. Koncepčně byla americká loď daleko vpředu, když měla hangár i výtah, ale špatně využívala prostor. U těchto prvních lodí AVG zabíral hangár jenom asi zadní čtvrtinu podpalubí a podobný objem před ním padl na ubytovací prostory ( které by měly být v původních nákladových prostorech v samotném trupu ). Pod přední polovinou letové paluby byl volný prostor a palubu podpíraly příčníky na rámové konstrukci. Měly však katapult nazývaný urychlovač a oblíbené patrové palandy a společenskou místnost.

První sesterská loď Long Isand byla dokončena až v listopadu 1941 a přenechána Britům jako HMS Archer ( BAVG.1 ), později k ní přibyly další tři lodě třídy Archer. Když se program rozběhl naplno, dostalo Royal Navy osm lodí třídy Attacker a dvacet šest velmi podobné třídy Ruler. Obě měly hangár v celé délce, druhá z nich také rozšířené skladovací kapacity. Po prvních zkušenostech vyžadovali Britové větší zásoby paliva a lepší protipožární ochranu než Američané, čímž si vysloužili kritické poznámky o pozlacování.

První americké lodě měly dieselový pohon, pozdější jednotky dostaly parní turbíny. Oba typy strojů se potýkaly s četnými problémy. Protože měly omezenou kapacitu, bývaly doprovodné letadlové lodě vybaveny pro doprovod konvojů nebo leteckou podporu a podle toho byly volena sestava palubních letounů. Jakmile byly dostupné ve větším počtu, zařazovaly se často přímo do protiponorkových skupin. Často také působily ve větších skupinách ( pět u Salerna a devět při vylodění v jižní Francii ), ale některé se vůbec nedostaly do boje a sloužily k přepravě letounů. Všechny, které přečkaly válku v dobrém stavu, byly přestavěny zpět na obchodní lodě.