Scharnhorst • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Scharnhorst

Základní technické údaje: Scharnhorst

Výtlak: standardní 32 000 t, plný 38 900 t, rozměry: celková délka 234,9 m, šířka 30 m, ponor 9,1 m, pohon: parní turbíny o výkonu 160 000 shp ( 119 312 kW ), tři hřídele, rychlost: 32 uzlů, pancéřování: pás 330 mm, paluba 50 – 110 mm, věže 355 mm, výzbroj: devět 280 mm děl, dvanáct 150 mm děl, čtrnáct 105 mm protiletadlových děl a šestnáct 37 mm protiletadlových děl, šest 533 mm torpédometů, letadla: dva plovákové letouny Arado Ar 196, posádka: 1 840 důstojníků a mužů

Scharnhorst byl původně plánován jako Ersatz Elsass, čtvrtá loď ze zamýšlené šestičlenné třídy kapesních bitevních lodí. V roce 1933 však už byly slabiny koncepce kapesních bitevních lodí natolik zřejmé, že Adolf Hitler udělil německému námořnictvu souhlas ke zvětšení konstrukce na 26 000 tun jako odpověď na francouzskou třídu Dunkerque.

Počítalo se s výzbrojí tří dvoudělových 380 mm věží, ale při úspoře času byly použity tři trojdělové 280 mm věže. Konstrukce měla mít normální výtlak 26 000 tun, dosáhla však 32 000 tun. Pro utajení velikosti nového bitevního křižníku však Kriegsmarine i nadále udávala nižší číslo. Po větší část své kariéry působil Scharnhorst společně se sesterskou lodí Gneisenau a v letech 1940 – 1941 podnikaly obě lodě výpady do severního Atlantiku. Scharnhorst byl zle poškozen torpédem z torpédoborce HMS Acasta při útoku na letadlovou loď HMS Glorious v červnu 1940.

Přestože obě lodě představovaly za svého pobytu v Brestu vážnou hrozbu Britům a opakované nálety Roayl Air Force byly příliš nepřesné, aby je mohly nějak výrazněji poškodit, považoval Hitler obě jednotky za vystavené zbytečnému riziku a nařídil jejich návrat. Operace Cerberus, úprk Kanálem za denního světla v únoru 1942, byla asi největším úspěchem Kriegsmarine, když zaskočila Brity naprosto nepřipravené. Oba bitevní křižníky a těžký křižník Prinz Eugen proklouzly mezi neúčinnými vzdušnými i námořními útoky. Nehledě na lehké poškození lodi Scharnhorst magnetickou minou v závěrečné fázi operace to byla strašná potupa pro Brity a důkaz, že odvaha se vyplácí.

Po opravě, která trvala do srpna 1942, byla loď v březnu 1943 odeslána do Norska. Zúčastnila se zářijového nájezdu na Špicberky, ale jinak stála v odlehlém fjordu až do prosince 1943, kdy byla odeslána na moře k útoku na britský konvoj. Šlo o špatně naplánovanou operaci a Scharnhorst neuspěl ve snaze oddělit od konvoje doprovodné torpédoborce a křižníky. Kvůli nedostatečnému průzkumu ze strany Luftwaffe ani netušil, že se blíží bitevní loď HMS Duke of York a zjistil to až při prvních zásazích 356 mm granátů. Sice se odpoutal, ale britské a norské torpédoborce jej zpomalily torpédy a Duke of York jej znovu dostihl. Nakonec jej potopila torpéda z HMS Sheffield a HMS Jamaica. Kromě 46 mužů, zahynula celá posádka.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt