Graff Zeppelin

Základní technické údaje: Graff Zeppelin

Výtlak: 33 550 t, rozměry: délka 262,5 m, šířka 31,5 m, ponor 7,6, pohon: Turbíny o výkonu 150 000 kW, čtyři hřídele, rychlost 35 uzlů ( 65 km/h ), dosah 14 816 mil při rychlosti 19 uzlů, výzbroj: šestnáct děl ráže 150 mm, dvanáct protiletadlových děl ráže 105 mm, dvacet dva protiletadlových děl ráže 37 mm, dvacet osm protiletadlových děl ráže 20 mm, letadla: 10 stíhacích letounů Messerschmitt Bf 109T, 13 střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 a 20 torpédových bombardérů Fi 167, posádka: 1 720 důstojníků a mužů + 300 členů leteckého personálu

Stavba lodi byla zahájena na sklonku roku 1936, na vodu byla spuštěna téměř o dva roky později, 8. prosince 1938. Loď byla součástí tzv. plánu Z, během nějž mělo nacistické Německo do konce roku 1945 kromě jiných, vlastnit i čtyři letadlové lodě. Tento plán byl však s vypuknutím války v roce 1939 revidován a dokončeny měly být pouze dva nosiče. Stavba plavidla se od samého počátku zpožďovala, částečně kvůli rozporům uvnitř velení Kriegsmarine, částečně z malých zkušeností německého loďařského průmyslu se stavbou letadlových lodí a v neposlední řadě se v tomto projektu "angažoval" i říšský maršál Hermann Göring, jenž považoval letecké jednotky za "své" a nehodlal se dělit o velení.

Po rezignaci velkoadmirála Ericha Readera v roce 1943 a nástupu Carla Dönitze do čela Kriegsmarine, byla stavba lodi, která v té době byla hotova údajně z 95 % definitivně zastavena. Výzbroj byla demontována a našla uplatnění v rámci Atlantického valu na norském pobřeží. Zbytek lodi byl používán jako plovoucí skladiště a to až do 25. dubna 1945. V tento den byl odstrojený trup potopen ve štětínském přístavu. Graff Zeppelin byla v roce 1946 vyzdvižena Sověty, o rok později byla přeznačena na PO - 101 a následně použita jako cvičný cíl pro sovětské lodě a letouny a definitivně potopena.