Šókaku
Základní technické údaje: Šókaku
Výtlak: standardní 25 067 t, plný 32 000 t, rozměry: délka 257,5 m, šířka 26,0 m, ponor 8,9 m, pohon: parní turbíny o výkonu 160 000 shp ( 119 310 kW ), čtyři hřídele, rychlost: 34,2 uzlu, pancéřování: pás 215 mm, paluba 170 mm, výzbroj: osm zdvojených univerzálních děl ráže 127 mm, dvanáct trojhlavňových protiletadlových děl ráže 25 mm, letadla: 27 stíhacích, 27 střemhlavých bombardovacích a 18 torpédonosných letounů, posádka: 1 660 důstojníků a mužů
Japonsko koncem roku 1936 odstoupilo od mezinárodních dohod omezujících rozměry válečných lodí, což jeho konstruktérům konečně umožnilo navrhnout lodě odpovídající požadavkům. Podle dozbrojovacího programu z roku 1937 měly být postaveny další dvě letadlové lodě, v zásadě podobné Hirjú, ale dost velké, aby pojaly vše potřebné. U třídy Šókaku se podařilo odstranit všechny dřívější chyby. Byly zde dva katapulty a mnohem větší hangár umožnil zvýšit počet letadel ze 63 na 75. I přes podstatný nárůst výkonu ( lodě měly nejvýkonnější stroje ze všech japonských válečných lodí ) měly obě dosah bezmála 10 000 mil ( 16 000 km ), protože nesly 5 000 tun paliva. Stejně důležité bylo lepší pancéřování a mnohem těžší protiletadlová výzbroj ve srovnání s jejich předchůdci. V mnoha ohledech to byly nejlepší letadlové lodě na světě a překonala je až pozdější americká třída Essex, ale jako všechny japonské letadlové lodě trpěly zranitelností palivového systému. Nebyl to jen sklon palivového potrubí k praskání i při vzdálených explozí, ale ani palivové nádrže nebyly dostatečně chráněny proti otřesům.
Stavba Šókaku byla zahájena koncem roku 1937 a na moře vyplula v srpnu 1941. Sice se zúčastnila útoku na Pearl Harbor, ale její letecké posádky byly příliš nezkušené a omezily se na bombardování letišť na Oahu. Spolu se sesterskou lodí Zuikaku tvořila 5. divizi letadlových lodí a po secvičení působily počátkem roku 1942 u pobřeží Cejlonu a Nové Guineje. V bitvě v Korálovém moři byla Šókaku poškozena náletem z lodi USS Yorktown. Přestože na ní vypukl požár, byla s určitými potížemi zachráněna a musela se vrátit do Japonska k opravě. Nejhorší ovšem byla ztráta osmdesáti šesti letounů a většiny jejich posádek, takže ani jedna z obou lodí se nemohla účastnit bitvy u Midway.
Dne 14. července 1942 se spolu s lehkou letadlovou lodí Zuihó připojily k nové 1. divizi letadlových lodí. V bitvě u Východních Šalamounových ostrovů poškodily USS Enterprise, ale zase přišly o cenné letecké posádky a letouny. Dne 26. října byla Šókaku těžce poškozena při náletu střemhlavých bombardérů z lodi USS Hornet. V bitvě ve Filipínském moři 19. června 1944 byla zasažena třemi torpédy ponorky USS Cavalla a po výbuchu proražených palivových nádrží se potopila.