Základní technické údaje: Hošó

Výtlak: standardní 7 470 t, plný 10 000 t, rozměry: délka 168,1 m, šířka 18,0 m, ponor 6,2 m, pohon: parní turbíny o výkonu 30 000 shp ( 22 370 kW ), dva hřídele, rychlost: 25 uzlů, pancéřování: nejisté, výzbroj: ( v roce 1941 ) osm zdvojených 25 mm protiletadlových děl, letadla: ( v roce 1942 ) 11 torpédonosných bombardérů, posádka: 550 důstojníků a mužů

První letadlová loď postavená pro císařské japonské námořnictvo vznikla jako mnoho dalších přestavbou. Cisternová loď Hirjú, rozestavěná koncem roku 1919, byla převzata námořnictvem roku 1921 a koncem následujícího roku vstoupila na scénu jako letadlová loď Hošó. Její konstrukce vděčila za mnohé britské technické misi, která přinesla podrobné údaje o nové britské letadlové lodi HMS Hermes a torpédonosném bombardéru Sopwith Cuckoo. Původní trojčinné parní stroje byly nahrazeny turbínami stejného typu jako u torpédoborců, umožňující rychlost 25 uzlů. Stejně jako u USS Langley byl kouř odváděn třemi sklopnými komíny, které se během letového provozu sklápěly dolů.

Loď měla jako první ostrov s navigačním můstkem, ale ten vadil pilotům natolik, že byl v roce 1923 odstraněn. Hošó se ukázala příliš malou a neměla dostatečnou rezervu stability pro nesení úplné výzbroje a plného počtu letadel. Do vypuknutí 2. světové války se její letecká skupina zmenšila z 21 na 12 letounů a původní děla byla nahrazena lehkými protiletadlovými děly. Hošó však přinesla neocenitelné zkušenosti pro přestavbu lodí Akagi a Kaga, jakož i při konstrukci Rjúdžó, první japonské letadlové lodi stavěné od kýlu jako takové. Také se koncem 30. let ve značné míře zúčastnila bojů u čínského pobřeží a převážela letouny za čínsko – japonské války.

Navzdory svým nedostatkům sloužila postarší letadlová loď od prosince 1941 po boku Zuihó u 3. divize letadlových lodí, ale po čtyřech měsících u Palauských ostrovů se vrátila do Japonska k plnění výcvikových úkolů. Poté byla opět přeřazena k bojové činnosti pro midwayské tažení, kdy nesla 11 bombardérů Nakadžima B5N Kate, zajišťujících průzkum pro bitevní lodě admirála Jamamota. Po konečném vyřazení z bojové služby v červnu 1942 byl osud Hošó příznivě nakloněn. Přestože byla poškozena při najetí na mělčinu v roce 1944 a dvakrát zasažena americkými pumami v Kure, ve chvíli skončení války byla stále plavbyschopná. V dubnu 1945 byla trvale ukotvena pro nedostatek posádek pro letouny a tak zůstala jednou z mála japonských letadlových lodí, které se dočkaly kapitulace. Čekal jí však ještě jeden život, protože byla reaktivována jako dopravní loď pro repatriaci japonských vojáků z celého Dálného východu. Tuto činnost vykonávala až do roku 1946 a v roce 1947 byla konečně sešrotována po bezmála 25 letech služby.