Základní technické údaje: Vittorio Veneto

Výtlak: standardní 41 700 t, plný 45 460 t, rozměry: délka 237,8 m, šířka 32,9 m, ponor 10,5 m, pohon: parní turbíny o výkonu 128 000 ( 95 450 kW ), čtyři hřídele, rychlost: 30 uzlů, pancéřování: pás 60 – 345 mm, věže a barbety 200 – 280 mm, výzbroj: devět děl ráže 381 mm, dvanáct děl ráže 152 mm, dvanáct protiletadlových děl ráže 90 mm, dvacet protiletadlových děl ráže 37 mm, šestnáct protiletadlových děl ráže 20 mm, letadla: tři plovákové letouny, posádka: 1 872 důstojníků a mužů

Spolu se sesterskou lodí Littorio představoval Vittorio Veneto špičku italského námořnictva ve chvíli vypuknutí 2. světové války, když byly dokončeny v dubnu a květnu 1940. Obě tvořily 9. divizi v Tarantu, kde se od nich díky vysoké rychlosti a těžké výzbroji očekával odstrašující vliv na britské Středomořské loďstvo. Obě lodě několikrát vyrazily na moře v odpověď na britské akce, ale zmeškaly bitvu u Kalábrie 9. července 1940. Vittorio Veneto měl to štěstí, že nebyl poškozen při náletu na Taranto v listopadu 1940, ale stal se přímou příčinnou katastrofy, která postihla italské námořnictvo, bitvy u Matapanu.

Dne 28. března 1941 se zúčastnil výpadu proti britským konvojům, které evakuovaly vojska z Řecka do Alexandrie a na Krétu. Vitorrio Veneto byl zasažen torpédem, svrženým jedním z letounů Fairey Albacore z HMS Formitable. Toto 457 mm torpédo zasáhlo levý bok za věží Y v 15:21 hodin. Důsledkem bylo nabrání velkého množství vody a vyřazení vnějšího hřídele, ale loď byla plavby schopná a odplazila se na severozápad. Za soumraku následovaly další britské útoky, které minuly bitevní loď, ale zasáhly jeden z doprovodných křižníků Pola. Strojníci a opravárenské oddíly tvrdě pracovali, aby zastavili nabírání vody a ve 20:34 hodin vzrostla rychlost Vittorio Veneta na 19 uzlů, takže se mohl vrátit do Taranta k opravě. Opustil tedy křižník Pola se dvěma sesterskými loděmi, které byly v noci zničeny britským Středomořským loďstvem.

V prosinci 1941 zasáhla Vittoria Veneta torpédem britská ponorka HMS Urge, což si vyžádalo další tři měsíce v doku. V polovině června 1942 podnikl spolu s lodí Littorio operaci proti  britskému konvoji, ale to už Italové ztráceli iniciativu a později trávil většinu času v La Spezia, protože bylo Taranto neustále napadáno ze vzduchu. Dne 5. června 1943 jej poškodily spojenecké bombardéry a v září následujícího roku se přidal ke smutné řadě lodí plujících na Maltu vzdát se Britům. Vittorio Veneto byl internován v Alexandrii, zatímco Spojenci debatovali o budoucnosti italských válečných lodí. Byla řeč o tropikalizaci tří bitevních lodí třídy Littorio jako rychlých doprovodných lodí pro letadlové lodě v Tichomoří, ale k tomu neměly dostatečnou vytrvalost. Ačkoliv se v roce 1946 vrátily do Itálie, nesměly být zařazeny do poválečného italského námořnictva a v roce 1951 byly prodány do šrotu.