Třída Navigatore \ druhasvetova.com

 

Třída Navigatore

Základní technické údaje: Třída Navigatore

Výtlak: standardní 1 945 t, plný 2 580 t, rozměry: délka 107,75 m, šířka 10,2 m, ponor 3,5 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu  50 000 shp ( 37 285 kW ), dva hřídele, rychlost: 38 uzlů, výzbroj: tři zdvojená děla ráže 120 mm, tři jednotlivá protiletadlová děla ráže 37 mm, dva dvou nebo trojhlavňové torpédomety ráže 533 mm a až padesát čtyři min, posádka: 225 důstojníků a mužů

Třída Navigatore.jpg

Asi čtyři roky po dokončení tzv. zvědných křižníků třídy Leone postavili Italové v letech 1928 – 1930 další početnou skupinu 12 torpédoborců třídy Navigatore. Ve skutečnosti byly o něco menších rozměrů, ale s větším výtlakem. Větší část ho padla na stroje s výkonem 44 742 kW ( 60 000 shp ) a třetí dvojici kanonů ráže 120 mm mezi oběma torpédomety. Ačkoliv byly na svou dobu velké, postupně narůstající rozměry torpédoborců jako takových, vedly k tomu, že jejich rozměrům a výtlaku se o deset let později vyrovnala druhá skupina Soldati.

Navigatore se stavěly v době, kdy byli Italové posedlí rychlostí. Současně se také stavěla první skupina křižníků třídy Condottiere. Z těch se na zkouškách, ovšem bez výzbroje a zásob, podařilo vymáčknout rychlost přes 42 uzlů. Jedině lodě Navigatore byly dost velké, aby dosáhly na moři podobných výsledků. Aby se to potvrdilo, přinejmenším teoreticky, byly při zkouškách jejich stroje krátkodobě přetíženy a dosáhly přes 44 uzlů. Jejich konstrukce byla extrémně lehká a plavební vlastnosti ne zcela dokonalé, ačkoliv se později zlepšily po zvýšení volného boku. Dalším zbytečným gestem ve směru úspory hmotnosti byla původní instalace torpédometů ráže pouhých 440 mm.

V jejich osudu se odráželo italské přebíhání za války. Jedenáct ze dvanácti lodí bylo potopeno, šest z nich bylo ztraceno v přímém boji s Brity a jedna najela na minu. Dvě byly ztraceny v bojích s Němci. Jednu potopila vlastní posádka a poslední potopila omylem italská ponorka. K prvním ztrátám patřil Pancaldo, potopený letouny z HMS Eagle u Augusty při návratu z bitvy u Kalábrie. Později byl vyzvednut a znovu zařazen do výzbroje, aby byl znovu a definitivně potopen letouny u mysu Bon v dubnu 1943 při přepravě zásob zbytkům severoafrické armády. Také Pigafetta byl potopen dvakrát, nejprve vlastní posádkou ve Fiume po kapitulaci Itálie, poté jej vyzvedli Němci, aby byl zničen při britském náletu na Terst v únoru 1945.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt