Základní technické údaje: Třída La Galissonniére

Výtlak: standardní 7 600 t, plný 9 120 t, rozměry: délka 179,0 m, šířka 17,5 m, ponor 5,3 m, pohon: turbíny Rateau – Bretagne nebo Parsons o výkonu 84 000 shp ( 63 640 kW ), dva hřídele, rychlost: 35,7 uzlu, pancéřování: pás 75 – 120 mm, paluba 50 mm, věže 75 – 130 mm, výzbroj: devět 152 mm děl, osm 90 mm univerzálních děl a osm 13,2 mm protiletadlových kulometů, čtyři 550 mm torpédomety, letadla: dva plovákové letouny, posádka: 540 důstojníků a mužů

Francouzská třída La Galissonniére vznikla současně s předposlední dvojicí italských Condottieri a její konstrukce měla osobitý styl. Volbou třídělových 152 mm věží dosáhli konstruktéři vynikajícího vyvážení při nízkém standardním výtlaku 7 600 tun. Uspořádání 3x3 přineslo výhodu jednoho děla proti soupeřům při nižší celkové hmotnosti, délce trupu a ploše vyžadující pancéřování. Tak bylo možno použít svislý pancíř o tloušťce až 120 mm, spolu s 50mm pancéřovou palubou. Zatímco italské lodě disponovaly výkonem 120 000 shp ( 89 485 kW ), ale jejich použitelná rychlost na moři se hodnotou 33 uzlů proti 34 příliš nelišila. Je zajímavé, že francouzské trupy měly ploché zádě se širokým zrcadlem. Ty se dnes používají při konstrukci válečných lodí, protože potlačují vznik záďové vlny a snižují tak odpor.

Bylo postaveno šest lodí tohoto typu, ale nedopadly dobře kvůli vrtkavému osudu Francie. Po kapitulaci v roce 1940 Britové nevěděli, kam se přikloní Francouzský Senegal a podnikli operaci proti Dakaru. Gloire vyplula z Toulonu na pomoc spolu s Montcalm a Georges Leygues. Pro potíže se stroji zůstala Gloire v Casablance, ale zbylé dvě dorazily do Dakaru. Tento přístav byl sice prakticky neutralizován, ale přešel pod spojeneckou správu až po konečném obsazení vichistické Francie silami Osy. Poté se všechny tři křižníky přidaly ke Spojencům. Po okupaci byl zbytek francouzského loďstva, dosud nečinně stojící v Toulonu, potopen vlastními posádkami včetně zbývajících tří lodí této třídy. Dvě z nich vyzvedli Italové, jen aby byly potopeny spojeneckým bombardováním v roce 1943. Gloire se účastnila bojů u Anzia a Montcalm v Normandii.