Základní technické údaje: HMS Bulolo

Výtlak: standardní 9 110 t, rozměry: délka 125,7 m, šířka 17,8 m, ponor 6,6 m, pohon: dva diesely o výkonu 4 698 kW ( 6 300 bhp ), dva hřídele, rychlost: nejvyšší rychlost 15 uzlů, výzbroj: dvě zdvojená 102 mm protiletadlová děla, pět jednohlavňových 40 mm protiletadlových kanonů a čtrnáct jednohlavňových děl ráže 20 mm, nosnost: jako LSI ( L ) šest člunů LCP ( L ) a 258 vojáků, posádka: 264 důstojníků a mužů

Námořní výsadky jsou mimořádně složité operace a navzdory puntičkářské přípravě a ohledům na všechny možné nepředvídatelné okolnosti bude mít tendenci pokazit se všechno, co jen může. Štábní lodě měly za úkol stát u pobřeží a řídit operaci do té doby, než se podaří zřídit řádné velitelské stanoviště na předmostí. Pak mohly i nadále zůstat na místě, dokud existovala potřeba námořní podpory. Zpočátku se k těmto úkolům používaly velké válečné lodě, ale ty měly jen zřídka veškeré potřebné vybavení, nikdy pak dostatek ubytovacích kapacit a navíc mohly být kdykoliv odvolány do nějaké bojové akce. Specializované lodě byly zavedeny teprve v roce 1942. Volba padla na obchodní lodě střední velikosti s množstvím prostoru pro potřeby přestavby. Byly snadno k rozpoznání díky množství telekomunikačních antén.

Tyto lodě zajišťovaly obrovský objem radioprovozu a štáb na jejich palubě mohl činit rychlá rozhodnutí přímo namístě a řešit problémy tak, jak vznikaly. Příležitostně tyto LSH dokonce naváděly letouny, což je samo o sobě dost náročná činnost, zajišťovaná obvykle jednoúčelovými výsadkovými loděmi pro řízní letového provozu LSF, s nimiž štábní lodě úzce spolupracovaly. Velké výsadkové operace mohly vyžadovat i více než jednu LSH, v každém případě bylo rozumné mít nějakou v záloze, zejména když nepřítel rozpoznal jejich význam a začal jim věnovat zvýšenou pozornost.

HMS Bulolo byla typická britská přestavba, která původně začínala jako obchodní loď či pomocný křižník, načež se proměnila ve výsadkovou loď pěchoty. Jako štábní loď sloužila v Alžírsku, Levantě, u Anzia a nakonec v Normandii, kde byla poškozena leteckým bombardováním. Dalšími většími britskými přestavbami byly HMS Hilary, HMS Largs a HMS Lothian. V Americe jim odpovídaly lodě kategorie AGC, přestavby trupů C2 a C3, v prvním případě v počtu 17 jednotek. Pro menší operace přestavěli Britové osm vybraných fregat a dělových člunů. Američané dávali přednost vhodnějším vytrvalým kutrům pobřežní stráže, předurčeným pro pravidelnou námořní službu za války.