Základní technické údaje: Třída Flower

Výtlak: standardní 940 t, plný 1 160 t, rozměry: délka 62,5 m, šířka 10,1 m, ponor 3,5 m, pohon: 4válcový trojčinný parní stroj o výkonu 2 051 kW ( 2 750 HP ), jeden hřídel, rychlost: 16 uzlů, dosah: 6 400 km při rychlosti 12 uzlů, výzbroj: jedno 101,6 mm dělo,jedno dvouliberní dělo nebo protiletadlový čtyřhlavňový kulomet ráže 12,7 mm a hlubinné pumy, posádka: nejvýše 85 důstojníků a mužů

Asi pro jejich domácká jména nebo nebojový vzhled považují Britové jednotky třídy Flower ( 145 postavených ve Spojeném království a 113 v Kanadě v letech 1940 – 1942 ) za typickou doprovodnou loď. Přestože získaly svou reputaci na začátku bitvy o Atlantik, ve skutečnosti se pro tuto činnost příliš nehodily, protože byly vyvíjeny především jako pobřežní doprovodné lodě s minolovným zařízením. To je však zdánlivě v rozporu s faktem, že základem jejich konstrukce byla komerční velrybářská loď určená pro činnost v nejhorších povětrnostních podmínkách nevlídného arktického moře. Teprve rychlá eskalace války konvojů v severním Atlantiku a celkový nedostatek doprovodných lodí vyhnal tyto malé lodě na oceán. Jejich odolnost v bouři byla vynikající, ale kvůli krátkému trupu byly příšerně živé a na širém moři neustále mokré, takže i ty nejlepší posádky byly vyčerpané po několika dnech. Díky doplňování paliva na moři ovšem zůstávaly venku mnohem déle. Tyto nedostatky dovedly Admiralitu k závěru, že řešením bude větší fregata.

Flowery byly civilně vyhlížející lodě, jejichž původ prozrazoval trup s výrazně sedlovitou palubou a výrazně širokou přídí se šikmým předním vazem. První jednotky měly krátkou zvýšenou příď a jediný stožár před můstkem obchodního typu, ale většina byla později upravena podle vzoru pozdější třídy Modified Flower. Ta měla zvýšenou příď protaženou dozadu až ke komínu, což přineslo větší prostor a lepší odolnost v bouři, zejména omezilo zalévání na bocích. Stroje byly záměrně co nejjednodušší pro hromadnou výrobu a obsluhovali je  narychlo vycvičené posádky. 4válcový trojčinný parní stroj bral páru ze dvou válcových kotlů. Tyto lodě byly svým jednovrtulovým uspořádáním v Royal Navy výjimkou.

Všechny měly jedno 101,6 mm dělo starého vzoru na pódiu na přídí, ale původní nedostatečná protiletadlová výzbroj několika kulometů rychle ustoupila dvoulibernímu pom – pomu a tolika 20 mm kanonům, kolik se podařilo sehnat. Pozdější lodě se všemi úpravami vypadaly určitě lépe a kupodivu mnohé po válce sloužily jako obchodní. Stavěly se také v Kanadě a sloužily pod mnoha spojeneckými vlajkami včetně USA v době největší potřeby doprovodných lodí v roce 1942. Válečné ztráty činily celkem 31 jednotek.