Doprovodné letadlové lodě britské výroby - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Doprovodné letadlové lodě britské výroby

Základní technické údaje: HMS Pretoria Castle

Výtlak: standardní 17 400 t, rozměry: délka 181,1 m, šířka 23,3 m, ponor 8,8 m, pohon: diesely o výkonu 11 400 bhp ( 8 501 kW ), dva hřídele, rychlost: 16 uzlů, pancéřování: žádné, výzbroj: dvě dvojhlavňová protiletadlová děla ráže 102 mm, čtyři čtyřhlavňová dvouliberní protiletadlová děla a deset dvojhlavňových 20 mm protiletadlových děl, letadla: 15, posádka: údaj není znám

HMS Pretoria Castle.jpg

V britských loděnicích vzniklo jen málo doprovodných letadlových lodí, protože ty pracovaly na náročnějších lodích a sériovou výrobu přenechaly Američanům. Pochopitelně hrála roli také neochota uvolnit pro přestavbu prvotřídní obchodní tonáž v době tíživého nedostatku. Proto se do služby dostalo jen pět doprovodných letadlových lodí britské výroby, HMS Vindex a zhruba obdobná HMS Nairana, menší HMS Activity, větší HMS Campania a bývalý osobní parník HMS Pretoria Castle. Na rozdíl od svých amerických protějšků, stavěných z podobných trupů, byly každá jiná a měly spíše delší, ale užší letové paluby. Navíc byl hangár obsluhován jediným výtahem, což mělo za následek množství ruční manipulace s letouny. Vyznačovaly se pevnější stavbou než americké CVE, měly ocelové stěny hangárů i letové paluby. Průměrně pojaly 15 až 18 letounů, v přibližném poměru dva Fairey Swordfish na jednu stíhačku ( Hawker Sea Hurricane, Grumman Wildcat nebo Fairey Fulmar ). HMS Activity jich nesla méně a větší Pretoria Castle strávila větší část své kariéry jako cvičná.

Čtyři menší lodě byly přestavěny z dvouvrtulových dieselových nákladních lodí rejdařských společností Blue Funnel Line a Port Line a po válce byly přestavěny do původní podoby. Britské doprovodné letadlové lodě se často plavily s konvoji do a z Gibraltaru. Působily ve dvojicích a staly se účinným protiponorkovým prostředkem. Jejich Swordfishe byly vybaveny vyhledávacím radarem a samotné lodě asdicem ( sonarem ) umožňujícím spolupráci s určenými stíhacími skupinami, což byl luxus možný teprve po zabezpečení přiměřeného doprovodu všem konvojům. Později během války byly nasazeny na trasy arktických konvojů a jejich význam symbolizovala velitelská vlajka. V drsných severních podmínkách byly méně úspěšné, protože kvůli nedostatečné délce trpěly podélným kolísáním omezujícím letový provoz.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt