Základní technické údaje: Saab B 17A

Typ: dvoumístný průzkumný/lehký bombardovací letoun, pohonná jednotka: 14válcový hvězdicový motor Pratt a Whitney R – 1830 – S1C3G o výkonu 882 kW, výkony: max. rychlost 435 km/h, dostup 8 700 m, dolet 1 800 km, hmotnost: prázdná 2 600 kg, plná 3 970 kg, rozměry: délka 9,80 m, rozpětí 13,70 m, výška 4,00 m, výzbroj: dva pevné kulomety ráže 8 mm ve křídlech, jeden volně uložený kulomet stejné ráže v zadní části kokpitu ovládaný pozorovatelem/střelcem + až 500 kg pum

Vývojové práce na celokovovém letounu, jenž původně nesl označení L 10, začaly v roce 1930 u společnosti Asja. Po sloučení s firmou Saab, byl stroj v roce 1937 přejmenován na Saab 17.  Konstruktéři záhy provedli některé změny, když se zesílením křídel pokusili vytvořit střemhlavý bombardér.  Letoun byl vyráběn ve třech verzích a několika subverzích, když verze Saab 17 A, používala jako pohonnou jednotku motor Pratt a Whitney. Verze B byla poháněna v Polsku licenčně stavěným britským motorem Bristol Mercury, zatímco Saab 17 C používal italský motor Piaggio P.XI.

Jistou výhodou letounu byla možnost výměny klasického kolového podvozku za lyže, či plováky. V roli střemhlavého bombardéru používal stroj rozšířené kryty podvozku, které fungovaly jako jednoduché aerodynamické brzdy.

Prototyp Saab 17 vzlétl poprvé 18. května 1940. První stroje vstoupily do služby u švédského letectva v roce 1942. Jejich služební kariéra však byla krátká, i když poslední stroj ve švédském letectvu dosloužil až v roce 1955. Již v letech 1947 – 1950 bylo 46 letounů prodáno do Etiopie, kde sloužily až do konce 60. let. Dva stroje se dostaly rovněž do Finska, kde vlekaly vzdušné terče ( zde však byly brzy poškozeny a vyřazeny ). Dalším provozovatelem letounů Saab 17 bylo Rakousko a Dánsko. Celková produkce představovala 323 strojů všech verzí.