Základní technické údaje: Vought OS2U – 3

Typ: dvoumístný pozorovací a pátrací plovákový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Pratt a Whitney R – 985 – AN – 2 nebo 8 Wasp Junior o výkonu 336 kW ( 450 koní ), výkony: max. rychlost 264 km/h, výstup do výšky 1 525 m/12 minut a šest vteřin, dostup 3 960 m, dolet 1 851 km, hmotnost: prázdná 1 870 kg, plná 2 722 kg, rozměry: délka 10,24 m, rozpětí 10,95 m, výška 4,6 m, výzbroj: pevný 7,62 mm kulomet a pohyblivý 7,62 mm kulomet v zadní části kabiny, 295 kg pum

Přestože u jednoplošníku Vought OS2U Kingfisher použili jeho tvůrci celou řadu prvků, typických pro americké námořní průzkumné a pozorovací dvojplošníky z 30. let, vytvořili ve skutečnosti leteckou konstrukci, u níž byla poprvé v historii použita metoda sváření. Prototyp si budoucí odběratel objednal roku 1937, první XOS2U – 1 absolvoval inaugurační let 20. 7. 1938 a první sériové stroje firma vyrobila v srpnu 1940. Jako první letouny převzala bitevní loď USS Colorado. Většina z 54 letounů vyrobených v tomto roce se rozmístila u bitevního loďstva v Pearl Harboru, na základně NAS Alameda a na námořní letecké základně v Pensacole.

Značně modernizované verze OS2U – 2 a OS2U – 3 se do služby dostaly v průběhu roku 1942, v případě verze OS2U – 3, která se stala nejpočetnější verzí, konstruktéři zvětšili kapacitu palivových nádrží a zlepšili pancéřovou ochranu kabiny. Kromě plavidel letectva Námořních sil Kingfishery sloužily i u příbřežních hlídkových perutí, pro něž se tento typ stal výhradním a OS2U – 3 i na námořních leteckých základnách. V rámci operačního nasazení se letouny zabývaly pozorováním pro potřeby flotily, naváděním palubního dělostřelectva, protiponorkovými hlídkami, spojením mezi plavidlem a pobřežím a záchranou sestřelených pilotů. Zaměnitelný kolový/plovákový podvozek letounům umožňoval operovat v případě potřeby i z pozemních základen. Často se této možnosti užívalo, když OS2U sloužily jako střemhlavé bombardéry.

Roku 1941 si typ OS2U – 3 vybrala i britská nákupčí komise a pod označením Kingfisher Mk.I se sto strojů dostalo do výzbroje britského Námořního letectva. Několik z nich působilo u 703. perutě, jež je v plovákové modifikaci rozmístila na vyzbrojené obchodní křižníky, pátrajících po německých plavidlech, pokoušejících se prorazit blokádu. Většina britských Kingfisherů se dostala přímo na Střední východ a do západní Afriky, kde prováděly omezené příbřežní hlídkování a provozovaly záchrannou leteckou službu. Čtrnáct strojů použili jako cvičné na Jamajce, dalších dvacet, jež si Britové rovněž objednali, nakonec sloužilo ve službách USN.