Vought OS2U Kingfisher - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Vought OS2U Kingfisher

Základní technické údaje: Vought OS2U – 3

Typ: dvoumístný pozorovací a pátrací plovákový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Pratt a Whitney R – 985 – AN – 2 nebo 8 Wasp Junior o výkonu 336 kW ( 450 koní ), výkony: max. rychlost 264 km/h, výstup do výšky 1 525 m/12 minut a šest vteřin, dostup 3 960 m, dolet 1 851 km, hmotnost: prázdná 1 870 kg, plná 2 722 kg, rozměry: délka 10,24 m, rozpětí 10,95 m, výška 4,6 m, výzbroj: pevný 7,62 mm kulomet a pohyblivý 7,62 mm kulomet v zadní části kabiny, 295 kg pum

Přestože u jednoplošníku Vought OS2U Kingfisher použili jeho tvůrci celou řadu prvků, typických pro americké námořní průzkumné a pozorovací dvojplošníky z 30. let, vytvořili ve skutečnosti leteckou konstrukci, u níž byla poprvé v historii použita metoda sváření. Prototyp si budoucí odběratel objednal roku 1937, první XOS2U – 1 absolvoval inaugurační let 20. 7. 1938 a první sériové stroje firma vyrobila v srpnu 1940. Jako první letouny převzala bitevní loď USS Colorado. Většina z 54 letounů vyrobených v tomto roce se rozmístila u bitevního loďstva v Pearl Harboru, na základně NAS Alameda a na námořní letecké základně v Pensacole.

Značně modernizované verze OS2U – 2 a OS2U – 3 se do služby dostaly v průběhu roku 1942, v případě verze OS2U – 3, která se stala nejpočetnější verzí, konstruktéři zvětšili kapacitu palivových nádrží a zlepšili pancéřovou ochranu kabiny. Kromě plavidel letectva Námořních sil Kingfishery sloužily i u příbřežních hlídkových perutí, pro něž se tento typ stal výhradním a OS2U – 3 i na námořních leteckých základnách. V rámci operačního nasazení se letouny zabývaly pozorováním pro potřeby flotily, naváděním palubního dělostřelectva, protiponorkovými hlídkami, spojením mezi plavidlem a pobřežím a záchranou sestřelených pilotů. Zaměnitelný kolový/plovákový podvozek letounům umožňoval operovat v případě potřeby i z pozemních základen. Často se této možnosti užívalo, když OS2U sloužily jako střemhlavé bombardéry.

Roku 1941 si typ OS2U – 3 vybrala i britská nákupčí komise a pod označením Kingfisher Mk.I se sto strojů dostalo do výzbroje britského Námořního letectva. Několik z nich působilo u 703. perutě, jež je v plovákové modifikaci rozmístila na vyzbrojené obchodní křižníky, pátrajících po německých plavidlech, pokoušejících se prorazit blokádu. Většina britských Kingfisherů se dostala přímo na Střední východ a do západní Afriky, kde prováděly omezené příbřežní hlídkování a provozovaly záchrannou leteckou službu. Čtrnáct strojů použili jako cvičné na Jamajce, dalších dvacet, jež si Britové rovněž objednali, nakonec sloužilo ve službách USN.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt