Základní technické údaje: TB – 3

Typ: čtyř až osmi místný těžký bombardovací letoun, pohonná jednotka: čtyři motory M – 17F o výkonu 730 HP, výkony: rychlost nad hladinou moře 197 km/h, ve výšce 3 000 m 177 km/h, dostup 3 800 m, dolet 1 350 km, hmotnost: prázdná 10 967 kg, plná 17 200 kg, rozměry: délka 24,4 m, rozpětí 39,5 m, výška 8,50 m, výzbroj: šest kulometů DA ráže 7,62 mm a až 2 000 kg pum

Koncem roku 1920 letečtí konstruktéři v mnoha zemích současně začali s vývojem vícemotorových těžkých bombardérů. Tupolevova konstrukční kancelář v Sovětském svazu dosáhla dost pozoruhodných úspěchů. Měli zkušenosti s konstrukcemi dvoumotorového celokovového bombardéru TB – 1 ( ANT – 4 ) a průzkumného letadla R – 6 ( ANT – 7 ). Andrej Tupolev začal pracovat na vývoji letadla se základní hmotností 20, 30 a 40 tun. První letadlo z jeho nové těžké řady bylo TB – 3 ( ANT – 6 ).

V únoru 1929 štáby VVS a CAGI podepsaly objednávku na celokovový bombardér s motorem o výkonu 2 400 HP. Různí konstruktéři v CAGI pracovali na různých částech projektu. V. M. Petljakov pracoval na křídle, N. S. Někrasov na záďové části, A. I. Putilov na podvozku, S. S. Archangelskij na trupu a ovládacích prvcích a E. I. Potockij na motorech a kromě toho vedl celý projekt. První prototyp byl sestaven 31. října 1930 na letišti ve Frunze. Některé vady byly odhaleny okamžitě ale jiné zůstaly skryty a tak byl první let odložen téměř o měsíc. Dne 22. prosince 1930 provedl testovací pilot M. M. Gromov první let. Ten skončil téměř katastrofou. Problém byl v licencovaných motorech Curtiss V – 1570 Conqueror. Kvůli chvění během vzletu se motory samovolně nastavovaly na nízké otáčky. Gromov jen stěží udržel letadlo ve vzduchu a držel plynovou páku oběma rukama a provedl ostrý obrat nad hangáry centrální přistávací plochy. Jedině díky dovednosti posádky bylo možné zachránit letadlo. Ovládání motorů bylo seřízeno, ale i při pozdějších letech je musel mechanik neustále přidržovat rukama.

Později vyrobené modifikace již dokázaly udržet nastavení výkonu. ANT – 6 byl zařazen do výroby s motory M – 17 ( licence BMW – VI ). Letadlo vybavené novými motory podstoupilo testovací let v dubnu 1931. Testování bylo zastaveno v srpnu kvůli problému s dováženými pneumatikami Polmer. V lednu 1932 bylo letadlo vybaveno dvojitým podvozkem 1 350x350 sovětské výroby. Navíc byly nainstalovány pod každým křídlem střelecké věžičky, byl zvětšen kýl, instalovány další bombové podvěsy pod křídly a trupem a různé úpravy byly provedeny na radiostanici a elektrickém vybavení. Nakonec byla stavba výrobního prototypu ukončena. Vládní zkoušky začaly 10. října 1932 a byly úspěšně dokončeny bez výraznějších problémů.

Výroba začala v továrnách 22 a 39. Továrna 38 vyráběla pro letadla kýlovou část. První série devíti letadel opustila výrobní linku v dubnu 1932 a 1. května se účastnila přehlídky v Moskvě. Výroba probíhala ve velkém spěchu, a proto měly stroje mnoho závad. Do výzbroje byly zařazeny později, a přesto se objevilo u některých letadel příliš mnoho problémů, které se musely odstranit. TB – 3 se začal brzy vyrábět ve velkém měřítku. V roce 1933 každá továrna produkovala několik letadel denně. Takové výrobní požadavky vyžadovaly dobrou organizaci, rychlé seznámení s novou technologií a nejdůležitější bylo vytvořit velkou skupinu kvalifikovaných inženýrů. Vše bylo podřízeno zlepšení výroby kvalitních letadel v budoucnosti. Obecně můžeme říci, že TB – 3 znamenal počátek těžkého bombardovacího letectva u VVS. TB – 3 se používaly při velkých vojenských cvičeních jako bombardéry a dopravní letadla. V roce 1935 při vojenském cvičení blízko Kyjeva TB – 3 přepravily 3 700 výsadkářů s plným vybavením. TB – 3 se mohly pochlubit pevnou konstrukcí, snadným ovládáním a jeho nízká cestovní rychlost zabezpečovala přesné bombardování. Bohužel naopak nízká maximální rychlost z něj dělala velmi snadný cíl. Celkově bylo vyrobeno 818 kusů letounu TB – 3 během pěti let jeho výroby. Modelu TB – 3 – 4M – 17 ( 17 F ) bylo vyrobeno více jak polovina z tohoto množství.