Suchoj Su-2 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Suchoj Su – 2

Základní technické údaje: Suchoj Su – 2

Typ: dvoumístný bitevní letoun přímé podpory, pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pístový motor Švecov M – 82 o výkonu 1 134 kW ( 1 520 koní ), výkony: max.  rychlost 486 km/h ve výšce 1 525 m, dostup 8 800 m, dolet s pumovým nákladem 1 100 km, hmotnost: prázdná 3 273 kg, plná 4 700 kg, rozměry: rozpětí 14,3 m, délka 10,46 m, výška 3,8 m, výzbroj: čtyři pevné 7,62 m kulomety v křídlech, jedna až dvě zbraně stejné ráže ve hřbetní střelecké věži, v pumovnici 400 kg pum a na závěsech pod křídly další pumy či rakety v celkové hmotnosti 500 kg

Sovětský letoun Suchoj Su – 2 konstruktéra Pavla Suchoje představoval jenom o něco málo modernější konstrukci než britský typ Fairey Battle. Stroj, který původně vyvíjela Tupolovova konstrukční kancelář, se k jednotkám dostal někdy počátkem roku 1941, pokud je známo, na bojích tzv. Zimní války proti Finsku, jež skončila předchozí rok, se ještě nepodílel. Letoun vznikl dalším vývojem ze Suchojovy konstrukce ANT – 51. Pohon zajišťoval na svou dobu dosti výkonný motor M – 87, později nahrazený jednotkou M – 88 a nakonec modelem M – 88B.

První dva válečné roky se neustále měnily taktické předpoklady nasazení letectva a pro Sověty představovala nepřekonatelný problém německá podpora vlastních pozemních jednotek výkonnými jednomístnými stíhacími letouny. Navzdory nedávno posíleným hvězdicovým pohonným jednotkám M – 88B o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ) se letouny Su – 2 ukázaly zcela neschopnými ubránit se samy za pomoci jediného a slabého kulometu v těžkopádné hřbetní střelecké věži. Předpokládá se, že v červnu 1941, tedy v okamžiku německého útoku na Sovětský svaz, sloužilo u frontového letectva okolo sta těchto letedel, desítky jich ale padly v prvních dnech za oběť protiletadlovému dělostřelectvu a německým stíhačům.

Za to, že se Su – 2 ukázaly proti mobilním německým jednotkám zcela neúčinné, ale mohl i mizerný výcvik sovětských letců. Beznadějný stav sovětského leteckého průmyslu v průběhu roku 1941 znemožnil vývoj a dodávky tolik potřebných letounů přímé podpory, řešením se stala další modernizace Su – 2. U nového projektu Su – 4 se objevil hvězdicový motor M – 82 o výkonu 1 134 kW ( 1 520 koní ). Sověti se prostě smířili, že ztráty těchto letounů zůstanou i nadále vysoké a jednoduše je naložili dalšími pumami a raketami v rámci úvahy, že větší množství výbušnin zvýší naději na nějaký úspěch v boji  proti nepřátelským pozemním jednotkám. Další vývoj Su – 2 nepokračoval, protože se typ ukázal jako nepodařený.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt