Základní technické údaje: Berezňak – Isajev BI

Typ: jednomístný přepadový stíhací letoun, pohonná jednotka: raketový motor Duškin D – 1A o tahu 9,8 kilonewtonu ( 1000 kg ), výkony: ( odhad ) max. rychlost 1 000 km/h ve výšce 5 000 m, výstup do výšky 5 000 m/59 vteřin, vytrvalost 8 – 15 minut, hmotnost: prázdná 958 kg, plná 1 683 kg, rozměry: rozpětí 6,48 m, délka 6,4 m, výzbroj: dva 20 mm kanony ŠVAK v přídi

Konstrukční tým pod vedením profesora Viktora Bolchovitinova ve spolupráci s A. Berezňakem  a A. Isajevem navrhl a postavil první stíhací letoun s pohonem tvořeným raketovým motorem na kapalné pohonné hmoty v Sovětském svazu. Dolnoplošný BI používal raketový motor Duškin D – 1A v zádi. Pohonná jednotka se ukázala jako příliš temperamentní a nespolehlivá, nebezpečí navíc hrozilo od pohonného média tvořeného smísením petroleje a kyseliny dusičné.

BI poprvé vzlétl dne 10. září 1941 jako kluzák. První úspěšný let s motorem absolvoval 15. května 1942 prototyp BI – 1, let trval tři minuty a devět vteřin. Velení letectva uvažovalo o objednávce 40 až 50 sériových BI, mezitím pokračovala stavba motorových prototypů BI – 2 až BI – 7, stroje BI – 2 až BI – 7 bývají někdy označovány jako první sériové letouny. Plány zhatila nehoda z 27. března 1943, kdy se letoun při pokusu dosáhnout maximální rychlosti ve vzduchu prakticky rozpadl a zabil svého pilota.

Pro potřeby operačního nasazení neměl letoun BI dostatečnou vytrvalost, konstruktér Duškin ale již vyvíjel motor, kterým chtěl tento nedostatek napravit. Nová pohonná jednotka měla mít řiditelný tah pro cestovní a bojový let, protože však dosahovala dvakrát vyšší hmotnosti než předchozí motor, zdála se zatím nepoužitelná. Testy v aerodynamickém tunelu po tragické havárii potvrdily, že stroj měl problémy se stabilitou, jenž se nikdy nepodařilo uspokojivě vyřešit. Celý program byl proto následně zrušen. Ještě předtím stroj BI – 7 s výkonnějším motorem demonstroval počáteční stoupavost v hodnotě 4 980 m/min.