Základní technické údaje: Fokker D.XXIII

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: dva vzduchem chlazené 12válcové pístové motory Walther Sagitta I – SR o výkonu 400 kW, výkony: max. rychlost 525 km/h, dostup 9 000 m, dolet 840 km, rozměry: délka 10,2 m, rozpětí 11,5 m, výška 3,8 m, hmotnost: prázdná 2 180 kg, plná 2 950 kg, výzbroj: dva kulomety ráže 7,9 mm ( prototyp ), sériové stroje měly být vyzbrojeny dvěma kulomety ráže 7,9 mm a dvěma 13,2 mm

Konstruktér Marius Beeling navrhl letoun jako jednomístný stíhač, jenž byl vybaven zvláštním uspořádáním dvou pohonných jednotek. Motor v přídi poháněl tažnou vrtuli, za kokpitem se pak nacházel druhý motor, který prostřednictvím prodloužené hřídele poháněl tlačnou vrtuli. Fokker D.XXIII měl celkově neobvyklou konstrukci, když měl dvojité ocasní plochy, které byly se zbytkem letounu spojeny dvěma úzkými trupy. Toto uspořádání se objevilo např. u amerického P – 38, či německého Focke – Wulfu Fw 189. Výhodou stroje zejména při pojíždění byl příďový podvozek, který pilotovi umožňoval dobrý rozhled. Samozřejmou výhodou bylo i to, že podvozek byl plně zatahovací, což přispívalo k lepší aerodynamice a vyšším výkonům.

Prototyp poprvé vzlétl v květnu 1939. Během následujících zkušebních letů byly odhaleny problémy pohonných jednotek Walther Sagitta I – SR, zejména chladící soustavy zadního motoru. Bylo tedy rozhodnuto nainstalovat do letounu nové motory Rolls – Royce, nebo Daimler – Benz. Gerben Sonderman, zkušební pilot firmy Fokker, dále upozornil na nebezpečí, jež vyplývají z instalace zadního motoru, pokud by byl pilot nucen opustit stroj pomocí padáku. Následně tak byly provedeny některé úpravy, které však byly spíše provizorního řádu.

Fokker D.XXIII provedl všehovšudy pouze jedenáct zkušebních letů, jistých změn doznala zejména zadní část kokpitu, které měly odstranit neustávající problémy s chlazením tlačného motoru. V dubnu 1940 při 11. letu došlo k poškození podvozku. Než mohl program vývoje a následné výroby znovu pokračovat, došlo k německé invazi v květnu 1940. Firma Fokker poté celý program po postavení jednoho jediného prototypu ukončila.