Messerschmitt Me 210 a Me 410 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Messerschmitt Me 210 a Me 410

Základní technické údaje: Messerschmitt Me 410A – 1

Typ: dvoumístný stíhací/stíhací bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva 12válcové invertní řadové pístové motory Daimler – Benz 603A o výkonu 1 305 kW ( 1 750 koní ), výkony: max. rychlost 638 km/h ve výšce 6 700 m, výstup do výšky 6 700 m/10,7 min, dostup 10 000 m, dolet okolo 1 480 km, hmotnost: prázdná 6 146 kg, plná 10 659 kg, rozměry: délka 12,41 m, rozpětí 16,35 m, výška 4,28 m, výzbroj: dva 20 mm kanony MG 151/20, dva 7,92 mm kulomety MG 17 v přídi a po jednom 13 mm kulometu MG 131 v dálkově ovládaných střelištích FDL 131 na bocích trupu, v pumovnici dvě 1 000 kg pumy, na závěsech dalších 1 050 kg pum

Němci do projektu Messerschmittu Me 210, jimž chtěli zcela nahradit stroj Bf 110 a jehož prototyp zalétali 2. září 1939, vkládali velké naděje. Prototyp v té době ještě s dvojitými ocasními plochami dle vzoru Bf 110 se ale vyznačoval mimořádnou nestabilitou. Později při zkouškách již vybaven jednoduchou rozměrnou svislou ocasní plochou v důsledku chvění havaroval. Vývoj tedy pochopitelně pokračoval jenom velmi pomalu. Až na konci roku 1940 dostala 210. zkušební skupina ErpGr 210, původně vytvořená ještě před bitvou o Británii právě k otestování nových strojů v bojových podmínkách, své první předsériové Me 210. Základními variantami pro útoky proti pozemním cílům se staly modifikace Me 210A – 2 s motory DB 601A a Me 210C – 2 s pohonnými jednotkami DB 605B.

Jejich bojová kariéra začala u jednotky II/ZG 1 na východní frontě krátce po napadení Sovětského svazu. Kariéra neslavná. Prakticky okamžitě začalo docházet k tragickým nehodám, když piloti v okamžiku útoku proti pozemnímu cíli nad letounem ztráceli kontrolu, brzy proto následovalo stažení strojů od bojových útvarů. Než se podařilo v polovině roku 1942 zjistit, jak nedostatky odstranit ( pomohly sloty na křídlech ), mělo být dokončeno již okolo 600 letounů, většina vyrobených navíc nyní musela projít úpravami. Nakonec Luftwaffe dostala pouze 258 letounů Me 210 a plně bojeschopné u jednotek zaměřených na boj proti pozemním cílům byly pouze modifikované letouny.

V roce 1943 se proto pozornost soustředila na Me 410 Hornisse ( sršeň ), ve skutečnosti Me 210 s motory DB 603A v protažených gondolách a se všemi úpravami pro zvýšení stability, použitými u předchozí verze. V průběhu roku 1943 se ovšem zcela setřely rozdíly mezi jednotkami přímé podpory a taktickými bombardovacími silami Luftwaffe, takže přestože se Me 410A dostaly do výzbroje 5. /KG 2 v Lechfeldu a 2. ( F )/122 a III/ZG 1 ve středním Středomoří, pouze posledně jmenovaná jednotka se svými sršni prováděla opravdovou přímou podporu německé pozemní armády. V červnu 1943 dostala Me 410 i bombardovací skupina I/KG 51 Edelweiss, jež je nasadila k nočním náletům nad Velkou Británii, kde si německé stroje mohly ověřit své kvality v boji se skutečně tuhými soupeři – nočními stíhačkami RAF typu Mosquito. V době spojeneckého vylodění v Normandii začala I/KG 51 být používána v taktických rolích a poměrně aktivně působila nad invazním prostorem. Celkem vzniklo 1 160 Me 410, u jednotek blízké podpory určených k boji proti pozemním cílům jich ale působilo pouze asi 200. Zbývající se dočkaly nasazení jako standardní lehké bombardéry, průzkumné letouny a v rámci obrany Říše bojovaly i proti spojeneckým bombardérům.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt