Junkers Ju 52/3m
Základní technické údaje: Junkers Ju 52/3mg3e
Typ: čtyř nebo pětimístný dopravní letoun, pohonná jednotka: tři hvězdicové pístové motory BMW 132A – 3 o výkonu 725 koní, výkony: max. rychlost 275 km/h ve výšce 900 m, dostup 5 900 m, dolet 1 300 km, hmotnost: plná 10 500 kg, rozměry: délka 18,9 m, rozpětí 29,25 m, výzbroj: dva kulomety ráže 7,92 mm, maximálně 500 kg pum
Německý letecký konstruktér a průkopník Hugo Junkers byl jedním z prvních velkých zastánců kovových konstrukcí v letectví. Jeho firma vyráběla celou řadu pionýrských celokovových letadel. V období 1. světové války k nim přibylo několik vojenských letadel, na kterých bylo zároveň vyzkoušeno použití zvlněného kovového potahu a v období po 1. světové válce vyrobila firma Junkers sérii úspěšných a průkopnických celokovových dopravních letounů. Patřil mezi ně například malý jednomotorový dopravní Junkers F – 13 z 20. let. Pokračující vývoj pak firmě Junkers přinesl větší, jednomotorový transportní letoun označený Ju 52, který poprvé vzlétl 13. října 1930.
Později byla úspěšně zalétána odvozená, třímotorová verze, ze které se brzy stal známý, sériově vyráběný letoun označený Ju 52/3m. Původních jednomotorových modelů bylo postaveno pouze pět a první exempláře 13 až 17 Ju 52/3m byly v roce 1932 dodány Bolivijským aeroliniím. Ju 52/3m, který byl původně designován jako transportní letadlo, začal v letech 1932 – 1933 létat také u německého národního dopravce, společnosti Deutsche Lufthansa. Ju 52/3m mohl však také být potenciálně používán k vojenským účelům. Po příchodu Hitlerovi NSDAP k moci v Německu v roce 1933 začala firma Junkers vyvíjet Ju 52/3m jako provizorní bombardér. Výsledkem byla bombardovací verze Ju 52/3mg3e, která zahájila službu u Luftwaffe v březnu 1934. Typ měl pro tyto účely v trupu tři malé pumovnice, ve kterých byly bomby uloženy svisle. Zatahovací střelecká věž, tvarem připomínající malou popelnici, umístěná na spodní části trupu, byla součástí narychlo nainstalované obranné výzbroje.
Ju 52/3m zažil ostré bojové nasazení za španělské občanské války, nejprve jako transportní letoun povstaleckých jednotek nacionalistů generála Franka, poté jako bombardér ozbrojených sil španělských nacionalistů a německé legie Condor. Na počátku 2. světové války byl již Ju 52/3m ve službách Luftwaffe postupně nahrazován novějšími typy jako Heinkel He 111, ale i během konfliktu si našel své uplatnění, a sice jako transportní, výsadkový a ambulantní letoun, používal se také při vyhledávání podmořských min a při vlekání kluzáků. Výroba probíhala nejen v německých továrnách, ale podílely se na ní i továrny v Maďarsku a okupované Francii a pokračovala až do roku 1944, kdy byly dokončeny poslední z více než 4 800 celkem vyrobených strojů. Poválečná výroba probíhala poté ve Francii ( jako AAC.1 ) a ve Španělsku v továrně CASA. Tento typ se v bezprostředně poválečném období uplatnil u různých leteckých společností po celém světě.