Junkers Ju 188 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Junkers Ju 188

Základní technické údaje: Junkers Ju 188E – 1

Typ: čtyřmístný střední bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory BMW 801G – 2, každý o výkonu 1 740 koní, výkony: max. rychlost 500 km/h ve výšce 6 000 m, dostup 9 300 m, dolet přibližně 1 945 km, hmotnost: plná 14 000 kg, rozměry: délka 14,96 m, rozpětí 22 m, výška 4,46 m, výzbroj: jeden 20 mm kanon v přední části kabiny, dva 13 mm kulomety v dorzální pozici, jeden ve střelecké věži, jeden nebo dva vzad střílející 7,92 mm kulomety v přední pozici, maximálně 3 000 kg pum

Mimořádně úspěšný bombardér Junkers Ju 88 velmi dobře sloužil německé Luftwaffe v celé řadě různých rolí po celou válku. Plány nahradit jej modernějším a schopnějším nástupcem dle takzvaného programu Bombardér B ztroskotaly. Zamýšlená vylepšení se nicméně částečně promítla v projektu Ju 88A s odlišnou přední částí trupu a jinak vybaveným kokpitem. Dlouhý a vyčerpávající vývojový proces vedl k prozatímnímu řešení v podobě Ju 188, což byl významný, i když poněkud méně známý typ letadla. Během let 1941 – 1942 vzlétlo několik prototypů s většinou nových prvků budoucí konfigurace Ju 188, včetně prodloužených a zkroucených konců křídel kvůli létání ve větších nadmořských výškách, přepracovaného designu přední části trupu a hranatější svislé ocasní plochy použité již na Ju 88G.

Vzhledem k tomuto nepřetržitě probíhajícímu vývoji je těžké přesně určit datum prvního letu opravdového Ju 188, ale pravděpodobně to byl červen 1941. Původně zamýšlenou pohonnou jednotkou pro sérii Ju 188A byl řadový motor Junkers Jumo 213, ale konstrukční problémy tohoto motoru znamenaly zpoždění programu Ju 188. První hlavní výrobní variantou byl Ju 188E s hvězdicovými motory BMW 801G. Tento model podstoupil provozní testování v roce 1943 a do bojové činnosti byl zařazen v říjnu 1943. Zúčastnil se několika operací nad územím Anglie. Ju 188E byl rychlý bombardovací a na cíl navádějící model a po něm následoval Ju 188D rovněž vybavený motory BMW. Další vývoj vyústil v prototyp noční stíhačky Ju 188R, které bylo vyrobeno jen několik kusů, průzkumného letadla Ju 188F a výškové, přetlakované verze Ju 188S a Ju 188T, které se opět vyráběly v omezeném počtu.

Existovala také varianta odvozená od Ju 188S, určená pro přepady z malých výšek. Plánovala se i série Ju 188G se dvěma kulomety v zadní části trupu pro odrážení zezadu útočících nepřátel. Jiné výškové verze, Ju 188 J, K a L, již byly vyvíjeny v rámci programu Ju 388. Celková výroba Ju 188 se podle všeho blížila počtu 1 100 kusů. V boji se Ju 188 nejvíce zapsal do podvědomí pravděpodobně svou účastí v tzv. operaci Steinbock počátkem roku 1944. Naváděcí modely Ju 188 také občas doprovázely kombinovaná letadla Mistel při jejich operacích počátkem roku 1945. Po válce používalo Ju 188 francouzské námořní letectvo. Některé z nich byly stroje zabavené nepříteli, ale 12 z nich bylo pravděpodobně sestaveno z náhradních dílů uskladněných v jihofrancouzském Toulouse. Typ sloužil Francouzům jako střední bombardér a testovací letoun.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt