Základní technické údaje: Gotha Go 229A – 0

Typ: jednomístný stíhací/bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva turboreaktivní motory Junkers Jumo 109 – 004C o tahu 9,8 kilonewtonu ( 1 000 kg ), výkony: max. rychlost 1 000 km/h ve výšce 6 100 m, přistávací rychlost 130 km/h, hmotnost: plná 8 500 kg, rozměry: délka 7,47 m, rozpětí 16,78 m, výzbroj: čtyři 30 mm kanony MK 103 a až 2 000 kg pum

Dvoumotorový bezocasý stíhací bombardér Horten Ho IX, jehož dva prototypy se ještě před koncem války dočkaly zalétání, se vyznačoval mimořádně pokrokovou konstrukcí. Letoun za to vděčil zkušenostem bratrů Reimara a Waltera Hortenových, kteří se po mnoho let zabývali vývojem létajících křídel, především pak v bezmotorovém uspořádání. Stavbu, jež začala v roce 1942, provedlo tzv. Sonderkommando 9, do výsledného prototypu však nešlo vestavět plánované motory BMW 109 – 003 – 1, protože se ukázalo, že mají jiný průměr.

Prototyp Ho IX V1 proto musel být v létě 1944 v Oranienburgu zalétán jako kluzák. Upravený prototyp Ho IX V2 dostal turboreaktivní motory junkers 109 – 004B – 1, s nimiž rovněž v Oranienburgu úspěšně vzlétl. Stroj se mohl chlubit maximální rychlostí 960 km/h, přistání s jedním funkčním motorem ale nepřežil. Úspěch prototypu dovedl ministerstvo letectví k zadání dalšího vývoje firmě Gothaer Waggonfabrik, třetí prototyp Go 229 V3 měl ale být k zalétání připraven až v období po ukončení války v Evropě.

Začala také práce na dvoumístných nočních stíhacích letadlech Go 229 V4 a Go 229 V5, prototyp Go 229 V6 měl sloužit pro vyzkoušení zbraňových systémů a Go 229 V7 se měl stát vzorem pro dvoumístné cvičné stroje. Připravovaná výroba dvaceti předsériových Go 229A – 0 se svého zahájení vzhledem ke konci války vůbec nedočkala. Podle plánu ovšem měly letouny sloužit jako stíhací bombardéry se dvěma 1 000 kg pumami a čtyřmi 30 mm kanony MK 103.