Základní technické údaje: Henschel Hs 129B – 1/R2

Typ: jednomístný letoun pro útoky proti pozemním cílům, pohonná jednotka:  dva hvězdicové pístové motory Gnome – Rhone 14M o výkonu 522 kW ( 700 koní ), výkony: max. rychlost 407 km/h ve výšce 3 830 m, dostup 9 000 m, dolet 560 km, hmotnost: prázdná 3 810 kg, vzletová 5 110 kg, rozměry: délka 9,75 m, rozpětí 14,2 m, výška 3,25 m, výzbroj: dva 20 mm kanony MG 151/20, dva 7,92 mm kulomety MG 17 a jeden 30 mm kanon MK 101

Firma Henschel se stala jednou ze čtyř společností vyzvaných v dubnu 1937 Říšským ministerstvem letectví k předložení projektu dvoumotorového letounu určeného k boji proti pozemním cílům. Výsledný typ měl mít výzbroj minimálně dvou 20 mm kanonů MG FF a silnou pancéřovou ochranu prostoru posádky a motorů. K vývoji dostaly 1. října 1937 souhlas typy Focke – Wulf Fw 189C a Henschel Hs 129. Friedrich Nicolaus navrhl Henschelův typ jako letoun s typickým trupem o trojúhelníkovém průřezu potažený lehkým kovem. Vpředu se nacházela malá kabina s velmi omezeným výhledem, takže některé palubní přístroje se dokonce musely přemístit na vnitřní strany motorových krytů. Čelní štítek tvořilo 75 mm pancéřové sklo a celou přední část konstruktér nechal vyrobit z pancéřových plátů.

Výzbroj v přídi zahrnovala dva 20 mm kanony MG FF a dva 7,92 mm kulomety MG 17. Přestože se Henschelovu letounu vytýkaly příliš slabé motory a těsná kabina, dostala firma zakázku na osm předsériových strojů, dva z nich upravili na akceptovanételné hvězdicové motory Gnome – Rhone 14M 4/5. Právě letouny s těmito pohonnými jednotkami se staly vzorem pro deset předsériových Hs 129B – 0 dodávaných od prosince 1941. Výzbroj tvořily dva 20 mm kanony MG 17. Sériové letouny řady Hs 129B – 1 do boje nejprve zasáhly na východní frontě, která se stala místem jejich nejrozsáhlejšího nasazení, dále ale bojovaly i v severní Africe, Itálii a po dni D ve Francii.

Rostoucí síla sovětských tankových praporů vedla ke konci roku 1942 k vývoji Hs 129B se silnější výzbrojí. Výsledkem se stal Hs 129B – 2. První letouny této modifikace se k uživateli dostaly počátkem roku 1943. V rámci modifikace existovaly Hs 129B – 2/R1 se dvěma 20 mm kanony MG 151/20 a dvěma 13 mm kulomety. Hs 129B – 2/R3, u něhož ubyly kulomety MG 13, naopak přibyl 75 mm kanon. Poslední sériovou verzí se stala modifikace Hs 129B – 3, jichž vzniklo přibližně 25 kusů. Výzbroj těchto strojů tvořil elektropneumaticky ovládaný 75 mm kanon BK.