Základní technické údaje: Henschel Hs 123A – 1

Typ: střemhlavý bombardovací letoun/letoun přímé podpory, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor BMW 132Dc o výkonu 656 kW ( 880 koní ), výkony: max. rychlost 340 km/h ve výšce 1 200 m, cestovní rychlost 315 km/h, dostup 9 000 m, dolet 855 km, hmotnost: prázdná 1 500 kg, plná 4 840 kg, rozměry: délka 8,33 m, rozpětí 10,5 m, výška 3,2 m, výzbroj: dva pevné 7,92 mm kulomety MG 17 a 450 kg pum

Jedenapůlplošník celokovové konstrukce s plátnem použitým pouze na potahu zadní části křídel a řídících plochách Henschel Hs 123 vznikl na základě oficiálního požadavku na střemhlavý bombardér roku 1933. Prototyp, jehož pohon zajišťoval hvězdicový motor BMW 132A – 3 o výkonu 485 kW ( 650 koní ), brzy potvrdil naprostou nadřazenost nad konkurenčním Fieselerem Fi 98. Třetí prototyp již nesl výzbroj, dva pevné 7,92 mm kulomety MG 17 na horní straně trupu. První tři letouny se dostaly v srpnu 1935 do Rechlinu k dalším zkouškám, při nichž dva havarovaly. Při vybírání střemhlavého letu se jim zlomila křídla. Na čtvrtém prototypu proběhly úspěšné zkoušky konstrukčních úprav, jež tento problém vyřešily, takže následovala objednávka sériové verze Hs 123A – 1, u níž konstruktéři použili typický kryt pohonné jednotky s proudnicovými výstupky v místech hlav válců motoru.

Toto řešení se uplatnilo u druhého a třetího prototypu, první prototyp létal s hladkým prstencovým krytem NACA. Pohonnou jednotku tvořil hvězdicový motor BMW 132Dc, ke dvěma pevným kulometům MG 17 přibyl pod trupem závěs pro 250 kg pumu nebo pro přídavnou nádrž, pod křídly se objevily závěsníky pro čtyři 50 kg pumy. Typ Hs 123 stavěly Henschelovy berlínské závody, z nichž vzešly i dva prototypy verze Hs 123B s motorem BMW 132K o výkonu 716 kW ( 960 koní ). U druhého prototypu se objevila výzbroj posílená o další dva kulomety MG 17 a navíc i uzavíratelná kabina, Luftwaffe ale dala přednost typu Junkers Ju 87 a výrobu Hs 123 nechala ukončit.

Do aktivní služby vstoupil Hs 123A na podzim roku 1936 v rámci jednotky 1. /StG 162. Jeho kariéra střemhlavého bombardéru první linie netrvala dlouho, protože již v roce 1937 se v této roli objevil Ju 87 jako jeho náhrada. Pět letounů Hs 123A dostala v prosinci 1936 legie Condor, která je bojově použila ve Španělsku. V rámci bojové služby se doménou typu stala především blízká podpora pozemních jednotek. V této roli se stroje vyznamenaly koncem roku 1939 v Polsku a na jaře 1940 ve Francii a Belgii. Definitivní konec jejich kariéry přišel roku 1944.