Dornier Do 24 - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Dornier Do 24

Základní technické údaje: Dornier Do 24T – 1

Typ: pěti/ šestimístný námořní průzkumný a transportní létající člun, pohonná jednotka: tři 9válcové hvězdicové vzduchem chlazené motory Bramo Fafnir 323R – 2 o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ), výkony: max. rychlost 340 km/h ve výšce 2 000 m, výstup do výšky 2 000 m/14 minut a 30 vteřin, dostup 5 900 m, dolet 4 750 km, hmotnost: prázdná 9 100 kg, plná 18 400 kg, rozměry: délka 22 m, rozpětí 27 m, výška 5,75 m, výzbroj: 7,92 mm kulomet MG 15 v předním a zadním střelišti, 20 mm kanon ve střelecké věži uprostřed trupu, možnost zavěšení dvanácti 50 kg pum

Dalším elegantním létajícím člunem firmy Dornier se stal letoun Dornier Do 24, původně vyvinutý roku 1936 na základě nizozemského námořního letectva, které shánělo stroj této kategorie, s nímž by mohlo operovat v Nizozemské východní Indii ( Indonésii ). Konstruktéři Do 24 navrhli jako rozměrný letoun s parabolovitou nosnou plochou, na níž umístili tři pohonné jednotky. Letoun dále vybavili pomocnými křídly pro zvýšení stability na vodní hladině. Při prvním letu dne 3. července 1937 prototyp poháněly tři hvězdicové motory Wright R – 1820 Cyclone o výkonu 664 kW ( 890 koní ), ještě téhož roku stroj převzali Nizozemci a následoval  i export dalších 11 letounů pod označením Do 24K.

V rámci licenční výroby u společnosti Aviolanda/de Schelde vzniklo ještě před německou invazí do Nizozemska 10. května 1940 dalších 25 strojů, mnohé z nizozemských Do 24 sloužily později v tichomořské oblasti a šest dokonce převzalo královské australské letectvo. Mezitím se ale z okupovaného Nizozemska dostal jeden částečně zkompletovaný letoun zpět do Německa, kde ho Luftwaffe použila pod označením Do 24N – 1 k letecké záchranné službě. V roce 1941 pod německým dohledem výroba v Nizozemsku pokračovala a pod označením Do 24T – 1 a Do 24T – 2 zde vzniklo dalších šestnáct námořních průzkumných či transportních strojů.

O rok později, v roce 1942, se k výrobě přidal, rovněž pod německou kontrolou, francouzský podnik Chantiers Aéromanufacturer de la Seine ( CAMS ), jenž k dosavadním 154 nizozemským Do 24 připojil svých čtyřicet šest. Mnohé francouzské stroje se dočkaly dokončení ale až v roce 1944 po německém odchodu ze země, nakonec je tedy převzalo francouzské námořní letectvo, jež pro ně dokonce 5. prosince téhož roku vytvořilo jednotku Flotille 9F Tr. U Luftwaffe sloužily Do 24N u tří letek námořní záchranné skupiny v Bere poblíž Marseille a v Biscarosse. U letek 2. a 3. /KG 200, jež operovaly na dálkových námořních průzkumných trasách se čtyřmotorovými Focke – Wulfy Fw 200, vznikly tak malé, poloautonomní skupiny letounů Do 24N, operující pod velením velitelství letecké záchranné služby.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt