Základní technické údaje: Tačikawa

Typ: dvoumístný letoun pro přímou spolupráci s armádou, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Hitači Ha 13a o výkonu 380 kW ( 510 koní ), výkony: max. rychlost 348 km/h ve výšce 1 800 m, cestovní rychlost 235 km/h, dostup 8 150 m, dolet 1 235 km, hmotnost: prázdná 1 247 kg, plná 1 660 kg, rozměry: délka 8 m, rozpětí 11,8 m, výška 3,64 m, výzbroj: dva 7,7 mm kulomety, jeden pevný dopředu střílející a druhý pohyblivý v zadní části kabiny, závěsy pro 150 kg pum

Prototyp samonosného dolnoplošníku s celokovovou konstrukcí potaženou hliníkem a plátnem, Tačikawa Ki – 36, poprvé vzlétl 20. dubna 1938. Letoun se vyznačoval pevným podvozkem se záďovým kolečkem, hlavní podvozkové nohy konstruktéři umístili do aerodynamických krytů, pohon zajišťoval hvězdicový motor Hitači  Ha – 13 o výkonu 336 kW ( 450 koní ). Dvoučlenná posádka seděla pod dlouhým, skleník připomínajícím překrytem kabiny, z níž měli oba členové posádky vynikající výhled při pohybu na zem, což v případě pozorovatele ještě vylepšoval průhledný panel umístěný v podlaze stroje.

V listopadu 1938 stroj přijali do výroby pod označení armádní typ 98, letoun pro přímou spolupráci. Sériové stroje se od prototypu na první pohled prakticky nelišily, pouze přibyla výzbroj dvou 7,7 mm kulometů a silnější motor Hitači Ha – 13a. V okamžiku ukončení výroby v lednu 1944 dosáhl počet vyrobených letounů čísla 1 334, přičemž 862 strojů vyrobila firma Tačikawa a 472 letadel vzniklo u společnosti Kawasaki.

Vynikající ovladatelnost a spolehlivost stroje dovedly armádu k myšlence využít Ki – 36 pro pokračovací letecký výcvik. Verzí speciálně upravenou pro tuto úlohu se stal typ Ki – 51, jehož výzbroj konstruktéři redukovali na jeden 7,7 mm kulomet. Po zkouškách prototypu si armáda v září 1939 tento typ objednala pod názvem armádní typ 99, pokračovací cvičný letoun. V prosinci 1943, kdy skončila sériová výroba, měla firma Tačikawa na svém kontě 1 078 těchto strojů, společnost Kawasaki pak 311 letadel, celkem tedy vzniklo 1 389  Ki – 51.

Spojenci oběma těmto verzím přidělili kódové jméno Ida. Prvního bojového nasazení se Ki – 36 dočkal v Číně, kde zaznamenal velký úspěch. Po zahájení války v Pacifiku se ale ukázalo, že tento typ nemůže obstát v prostoru, kde operují spojenecké stíhačky, proto Japonci většinu těchto strojů přemístili do Číny, kde se s tímto svým nejzávažnějším protivníkem nesetkávaly tak často. Na konci 2. světové války se i tento typ dočkal nasazení v roli sebevražedného letounu kamikadze. Pro tyto účely došlo k jeho úpravě, aby mohl nést 500 kg pumu.