Základní technické údaje: Nakadžima A6M2 – N

Typ: jednomístný přepadový stíhací plovákový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Nakadžima NK1C Sakae 12 o výkonu 708 kW ( 950 koní ), výkony: max. rychlost 435 km/h ve výšce 5 000 m, výstup do výšky 3 000 m/čtyři min., dostup 10 000 m, dolet 1 781 km, hmotnost: prázdná 1 912 kg, plná 2 880 kg, rozměry: délka 10,1 m, rozpětí 12 m, výška 4,3 m, výzbroj: dva pevné 20 mm kanony a dva pevné 7,7 mm kulomety, možnost zavěšení dvou 60 kg pum pod křídly

Japonsko se stalo jediným státem, jenž vyráběl a do výzbroje zařazoval jednomístné plovákové přepadové stíhačky. Roku 1940 iniciovalo japonské námořnictvo vývoj nové plovákové přepadové stíhačky Kawaniši N1K1 Kjófú, současně ale usoudilo, že potřebuje okamžitě vyřešit absenci obdobného typu a v únoru 1941 proto vyzvalo společnost Nakadžima k přestavbě skvělého námořního přepadového stíhacího letounu Micubiši A6M2 Zero. Při dlouhodobém plánování japonské expanze v Pacifiku se totiž jako jediné řešení objevila myšlenka postupného přeskakování z ostrova na ostrov, přičemž všichni věděli, že často přitom nebudou k dispozici potřebné letištní plochy pro stíhačky, provádějící vzdušné krytí další invaze a výstavba nových letišť se jevila jako nepraktická.

Japonsko sice mohlo nasadit přibližně desítku letadlových lodí, současně je ale nemohlo použít při všech plánovaných výsadkových operacích na jednotlivých ostrovech. Přestavba spočívala v odstranění kolového podvozku a hladkého překrytí podvozkových šachet standardního A6M2. Poté firma Nakadžima letoun vybavila velkým centrálním plovákem, připevněným k trupu předním aerodynamicky tvarovaným hlavním pylonem a dvojicí vzpěr ve tvaru písmena V směřující do prostoru pod kabinu. Na konci křídel se objevily na jednoduchých vzpěrách ve tvaru písmene I plováky vyvažovací. Se zachovanou výzbrojí standardní stíhačky Zero vzlétl prototyp poprvé 7. prosince 1941, tedy v den japonského útoku na Pearl Harbor.

Do sériové výroby letoun zařadili pod označením Nakadžima A6M2 – N, ve spojeneckém kódu se typ stal známým pod jménem Rufe. Letoun si zachoval mimořádné výkony svého předchůdce, jako první ho bojově použila jokohamská kokutai, která se s nimi vylodila na ostrůvku Tulagi na Šalamounových ostrovech, což bylo místo prvního japonského vylodění v době bitvy v Korálovém moři. Všechny letouny Rufe zde ale 7. srpna 1942 zničil nálet patnácti letounů Grumann F4F z letadlové lodě USS Wasp. Větších úspěchů stíhačky A6M2 – N dosáhly při vylodění na Aleutských ostrovech, jakmile ale spojenecké stíhací letectvo zesílilo, začaly dramaticky narůstat jejich ztráty. V posledním válečném roce, čekal stíhačky Rufe jiný úkol. V době, kdy se Japonské ostrovy staly terčem amerických těžkých bombardérů a námořních letounů, měly tyto stíhačky v rámci Ocu Kokuta bránit centrální Honšú. Jejich ztráty ale dosahovaly neúměrné výše. Celkem do září 1943, kdy výroba definitivně skončila, vzniklo 327 letounů tohoto typu.