Micubiši J2M Raiden • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Micubiši J2M Raiden

Základní technické údaje: Micubiši J2M3

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový motor Micubiši Kasei 23a o výkonu 1 342 kW, výkony: max. rychlost 588 km/h ve výšce 5 300 m, výstup do výšky 10 000 m/19,5 min., dostup 11 700 m, dolet 925 km, hmotnost: prázdná 2 460 kg, plná 3 435 kg, rozměry: délka 9,95 m, rozpětí: 10,8 m, výška 3,95 m, výzbroj: čtyři 20 mm kanony typ 99 v křídlech, některé letouny měly další dva kanony téhož typu zaměřené šikmo vzhůru

Základní technické údaje na vývoj tohoto letouny vznikly v roce 1939, tedy v době, kdy si japonská generalita jen těžko dokázala představit, že by vůbec někdy mohla potřebovat stíhačku k obraně vlastního Japonska. Ve skutečné bojové službě se ovšem letoun Micubiši J2M Raiden ( hrom ) vyznamenal až v roce 1945 při odrážení náletů amerických bombardérů. Při zadávání požadavků položilo japonské námořnictvo důraz na rychlost a stoupavost, mnohem méně se zajímalo o obvyklejší požadavek vysoké obratnosti a dlouhého doletu.

Konstruktér Džiró Hirikoši svůj letoun navrhl jako přikrčený jednomotorový typ s dlouhým výkonným motorem, nosnými plochami s laminárním profilem a výrazně zešikmeným a zaobleným čelním štítkem krytu kabiny. Prototyp poprvé vzlétl 20. března 1942 a bezprostředně poté se na něj snesla kritika ze strany námořních letců. Mimo jiné letounu vytýkali nedostatečný výhled z kabiny. Náprava těchto nedostatků se vzhledem k zatížení firmy Micubiši dalším vývojem letounu A6M značně protáhla.

Sériové stíhací letouny J2M2 opouštěly výrobní závod v malých počtech a dlouhých intervalech, do služby se dostaly až koncem roku 1943. Následovaly stroje J2M3 se zesíleným křídlem, do nějž zastavěli čtyři 20 mm kanony. Těžká výzbroj výkony Raidenu snížila tak, že již neodpovídaly požadavkům, řešením se stal model J2M4 s turbokompresorem. Konečnou sériovou variantou se stal typ J2M5 ( 34 kusů ) s hvězdicovým motorem Micubiši Kasei 26a o výkonu 1 357 kW ( 1 820 koní ). Celkem vzniklo 476 letounů J2M všech verzí. Po zjištění, že tyto stíhačky nedokáží zasahovat proti bombardérům Boeing B – 29 v jejich operačních výškách, došlo k vybavení několika J2M3 dvojicí šikmo vzhůru střílejících 20 mm kanonů, jež doplnila stávající výzbroj v křídlech. Spojenci ve svém kódu pojmenovali tento typ Jack.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt