Micubiši G4M Betty • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Micubiši G4M Betty

Základní technické údaje: Micubiši G4M2 Betty

Typ: sedmimístný námořní bombardovací letoun operující z pozemních základen, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Micubiši MK4P Kasei 21 výkonu  1 343 kW ( 1 800 koní ), výkony: max. rychlost 438 km/ ve výšce 4 600 m, výstup do výšky 8 000 m/32,4 min., dostup 8 950 m, dolet 6 059 km, hmotnost: prázdná 8 160 kg, plná12 500 kg, rozměry: délka 20 m, rozpětí 25 m, výška 6 m, výzbroj: dva 7,7 mm kulomety v přídi, po jednom 7,7 mm kulometu ve střelištích v bocích trupu, 20 mm kanon ve hřbetní věži, další 20 mm kanon v zadním střelišti, 1 000 kg pum nebo jedno 800 kg torpédo

Dálkový střední bombardovací letoun Micubiši G4M, sloužící v japonském námořním letectvu po celou dobu války, dostal ve spojeneckém kódu jméno Betty. Původní projekt G4M1 navrhli roku 1937 jako dálkový bombardér, prototyp poprvé vzlétl 23. října 1939 a při zkouškách všechny šokoval mimořádnou maximální rychlostí 444 km/h a doletem 5 555 kilometrů. Těchto výkonů ovšem dosáhl bez bojového nákladu.

První sériové G4M1 se na základny v Číně dostaly v polovině roku 1941 a v předvečer útoku proti Malajsku je Japonci přesunuli do Indočíny. Spojenecké stíhací letectvo, jež postupně nabralo sílu, brzy zjistilo, že bombardér G4M je velmi zranitelný, má nedostatečné pancéřování prostoru pro posádku a palivových nádrží. Právě ve dvou bombardérech tohoto typu se přepravoval vrchní velitel japonského námořnictva admirál Jamamoto se svým štábem, když ho 18. dubna 1943 nad ostrovem Bougainville dostihly a sestřelily americké stíhací letouny P – 38.

K modernizaci, především se týkala pohonných jednotek, došlo u námořního typu 1, útočného bombardovacího letounu model 22. Tento typ G4M2 dostal v následujících modifikacích silnější výzbroj, větší palivové nádrže a hvězdicové motory Micubiši Kasei o výkonu 1 343 kW ( 1 800 koní ). Tyto subverze se vyráběly až do konce války, později k nim přibyl i námořní typ 1, útočný bombardovací letoun model 24. U nové verze G4M3, vyráběné v malém množství jako námořní typ 1, útočný bombardovací letoun model 34, se objevily vylepšené prvky pasivní ochrany posádky. Celkem vzniklo 1 200 letounů G4M1 dále pak 1 154 G4M2 a 60 kusů G4M3.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt