Základní technické údaje: Micubiši G3M2 Model 22

Typ: pěti až sedmimístný střední torpédonosný letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové vzduchem chlazené 14válcové pístové motory Micubiši Kinsei 45 o výkonu 801,6 kW ( 1 075 koní ), výkony: max. rychlost 374 km/h ve výšce 4 200 m, výstup do výšky 3 000 m/8,34 min., dostup 9 130 m, dolet 4 380 km, hmotnost: prázdná 4 965 kg, plná 8 010 kg, rozměry: délka 16,45 m, rozpětí 25 m, výška 3,685 m, výzbroj: tři 7,7 mm kulomety typ 92 v zatažitelné hřbetní střelecké věži a dvou bočních střelištích a 20 mm kanon v druhé hřbetní věži, 800 kg torpédo nebo pumy ve stejné hmotnosti na vnějších závěsech

Roku 1935 zareagovala firma Micubiši na požadavek japonského námořnictva, jež si přálo pozemní dvoumotorový průzkumný letoun a zalétla svůj nový prototyp Ka – 15 s potenciálem umožňující jeho přestavbu na dálkový střední bombardér. Po úspěšných zkouškách začala roku 1936 sériová výroba a zařazení typu do výzbroje pod označením námořní typ 96 bombardovací model 11 ( Micubiši G3M1 ). První sériové verze vzniklo 34 kusů, pohon zajišťovaly hvězdicové motory Kinsei 3 o výkonu 678,6 kW ( 910 koní ) a letoun dosahoval ve výšce 1 975 m maximální rychlosti 360 km/h. Roku 1937, po instalaci nových motorů Kinsei 41 a 42 začala sériová výroba modelu G3M2, tedy nejdůležitější varianty, jíž do poloviny roku vzniklo 581 kusů.

Letoun s maximální rychlostí 374 km/h, nákladem 800 kg pum na vnějších závěsech a obrannou výzbrojí tvořenou trojicí 7,7 mm kulometů dosahoval doletu 4 380 km. Dalším vývojovým stupněm se stala modifikace G3M3, jíž v letech 1941 – 1943 vyráběla firma Nakadžima. Tento typ užíval hvězdicové motory Kinsei 51 o výkonu 969,4 kW ( 1 300 koní ) a ve výšce 6 000 m dosahoval maximální rychlosti 415 km/h.

Do boje se typ Micubiši G3M2 japonského námořního letectva poprvé dostal v srpnu 1937, když s ním hanojská kokutai podnikla nálety na čínská města Hangčow a Kwangteh. Do roku 1941 používaly čtyři kokutai, působící v Číně, celkem okolo 130 bombardérů G3M2, k datu útoku na Pearl Harbor tento počet stoupl na 204 letouny. Jejich cílem se staly ostrov Wake, Filipíny a Mariánské ostrovy. Známou akcí se stal nálet šedesáti G3M2 za doprovodu 26 letounů Micubiši G4M1 z indočínských základen proti britským bitevním plavidlům HMS Prince of Wales a HMS Repulse plujících 10. prosince 1941 plnou parou podél malajského pobřeží bez stíhací ochrany, který skončil jejich zasažením a potopením. Úspěšný bombardér Spojenci znali pod kódovým jménem Nell.