Základní technické údaje: Micubiši A6M5b Zeke

Typ: jednomístný palubní stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Nakadžima NK2F Sakae – 21 o výkonu 820,3 kW ( 1 100 koní ), výkony: max. rychlost 565 km/h ve výšce 6 000 m, výstup do výšky 6 000 m/sedm minut, dostup 11 740 m, dolet 1 143 km, hmotnost: prázdná 1 876 kg, plná 2 733 kg, rozměry: délka 9,12 m, rozpětí 11 m, výška 3,51 m, výzbroj: pevný 7,7 mm kulomety typ 97 a pevný 13,2 mm kulomet typ 3 v přídi, dva 20 mm kanony typ 99 v křídlech, pod křídly závěsy pro dvě 60 kg nebo 250 kg pumy

Slavný Micubiši A6M, známý pod jménem Zero, získal primát první palubní stíhačky na světě schopné okamžitě po zasáhnutí do bojů překonat všechny pozemní stíhačky, s nimiž se střetl. Navzdory tomu, co soudila neschopná spojenecká zpravodajská služba, tento letoun okamžitě po vstupu Japonska do 2. světové války ovládl nebe nad Východní Indií a Indočínou. Konstrukce, kterou roku 1937 začal tvořit tým pod vedením Džiroa Horikošiho, měla za úkol nahradit líbivý, leč v té době již zastaralý A5M.

Prototyp A6M1 s hvězdicovým motorem Micubiši Zuisei 13 o výkonu 581,6 kW ( 780 koní ) poprvé vzlétl       1. dubna 1939. Sériové stroje A6M2 dostaly do křídel dva 20 mm kanony a do přídě dva 7,7 mm kulomety, pohon zajišťovaly motory Nakadžima Sakae 12 o výkonu 708,4 kW ( 950 koní ). Letouny právě této verze doprovázely útočné stroje japonského námořnictva mířící k Pearl Harboru a později získaly pro Japonce vzdušnou nadvládu nad Malajsií, Filipínami a Barmou. Na jaře 1942 se objevil typ A6M3 s motorem Sakae 21 s dvoustupňovým kompresorem, u stíhaček pozdějších verzí se objevily sklopné konce křídel.

Vrcholem bojové kariéry tohoto typu se stala bitva u ostrova Midway. Později začaly obratný japonský letoun stále častěji překonávat americké stíhačky F6F Hellcat a P – 38. Jako protiváha těmto americkým strojům vznikla a do výzbroje frontových jednotek se brzy dostala modifikace A6M5 s motorem Sakae 21 a změněným systémem výfuků, díky němuž dosahovala maximální rychlosti 565 km/h. Verze A6M5 se stala nejvyráběnějším japonským letounem. Pět stíhaček A6M5 z jednotky kamikadze si na své konto 25. října 1944 připsalo potopení americké letadlové lodě USS St. Lo a poškození dalších tří plavidel. Dále vznikl i model A6M6 s motorem Sakae 31 doplněným o přímé vstřikování směsi vody a metylalkoholu do válců a stíhací /střemhlavý bombardér A6M7. Celkem vzniklo 10 937 letounů A6M všech verzí. Pro většinu modifikací Spojenci používali jméno Zeke, A6M3 označovali jako Hap či Hamp a plovákovou verzi A6M2 – N pak Rufe.