Základní technické údaje: Kawaniši N1K1 – J

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Nakadžima NK9H Homare 21 o výkonu 1 484 kW ( 1 990 koní ), výkony: max. rychlost 584 km/h ve výšce 5 900 m, výstup do výšky 6 000m/7,8 min., dostup 12 500 m, dolet 1 432 km, hmotnost prázdná 2 897 kg, plná 4 321 kg, rozměry: délka 8,89 m, rozpětí 12 m, výška 4,06 m, výzbroj: dva 7,7 mm kulomety typ 97 v přídi, čtyři 20 mm kanony typu 99 v křídlech

Roku 1941 se firma Kawaniši stále zabývala vývojem plovákového letounu Kawaniši N1K1, zamýšleného jako letoun podporující postup námořních sil v oblasti tichomořských ostrovů v případech, kdyby nebyly k dispozici letadlové lodě a letouny z pozemních základen by měly do bojové oblasti příliš daleko. Nakonec vzniklo 98 strojů tohoto typu. Spojenci je ve svém kódu označovali Rex.

Ještě v době kdy vývoj teprve probíhal, rozhodla se firma Kawaniši adaptovat konstrukci pro kolový zatahovací podvozek pod názvem N1K1 – J Šiden. Prototyp nové stíhačka poprvé vzlétl 27. prosince 1942, pohon zajišťoval nejnovější hvězdicový osmiválec Nakadžima Homare. V rámci sériové výroby, která začala v roce 1943, se pro N1K1 – J používaly hvězdicové pohonné jednotky Homare 21, výzbroj tvořily dva 7,7 mm kulomety v přídi a čtyři 20 mm kanony v nosných plochách.

Navzdory problémům s motorem a konstrukčně vadnému křehkému podvozku se Šiden projevil jako skvělý stíhací letoun. Spojenci tomuto typu dali kódové jméno George a považovali ho za jednu z nejlepších japonských stíhaček. Vznikly ještě tři další základní modifikace typu.N1K1 – Ja s odstraněnými kulomety v přídi a se čtyřmi kanony umístěnými pouze uvnitř křídla. N1K1 – Jb s křídelními závěsníky pro dvě 250 kg pumy a N1K1 – Jc se závěsníky pro čtyři 250 kg pumy.

Posléze zkonstruovali zcela novou verzi N1K2 – J s novým podvozkem, přepracovanou konstrukcí a aerodynamicky jemnějším krytem motoru. Tento typ se nad bojišti objevil až v roce 1945, svými výkony ovšem verzi N1K1 – J daleko překonával. Je například znám případ japonského pilota Kinsuke Mutoa, který zcela sám úspěšně čelil dvanácti Hellcatům, z nichž čtyři sestřelil. Výrobní haly opustilo celkem 1 435 letounů všech verzí.