Základní technické údaje: Macchi C.202 Folgore série IX

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: invertní 12válcový řadový pístový motor alfa Romeo RA      1 000 RC – 411 Tifone o výkonu 802 kW ( 1 075 koní ), výkony: max. rychlost 600 km/h ve výšce 5 600 m, výstup do výšky 5 000 m/4,6 minuty, dostup 11 500 m, dolet 610 km, hmotnost: prázdná 2 490 kg, plná 2 930 kg, rozměry: rozpětí 10,58 m, délka 8,85 m, výška 3,5 m, výzbroj: dva 12,7 mm kulomety Breda – SAFAT v přídi, možnost dalších dvou 7,7 mm kulometů v křídlech

Jednou z nejlepších italských stíhaček dokončených v průběhu války se stal letoun Macchi C.202 Folgore ( hrom ) konstruktéra Maria Castoldiho. Stíhačka vznikla s hvězdicovým motorem poháněného typu C.200, který konstruktéři adaptovali pro řadový motor Daimler – Benz DB 601, v Itálii licenčně vyráběný pod názvem Alfa Romeo RA 1 000 RC 411. Stroj poprvé vzlétl 10. srpna 1940 v Carestiatu, následovala sériová verze C.202 série 1. Do služby u jednotky 1. Stormo v Udine se letouny dostaly v létě 1941, do Libye se jednotka přemístila následujícího listopadu. Stíhačku Folgore konstruktéři navrhli jako dolnoplošník s dovnitř zavírajícím se podvozkem a výzbrojí složenou ze dvou kulometů ráže 12,7 mm Breda – SAFAT v přídi, případně i dalších dvou 7,7 mm kulometů v křídlech.

Výroba motorů se ovšem neustále zpožďovala, což se projevilo i na tempu zavádění C.202 do výzbroje. Postupně vzniklo 11 výrobních sérií tohoto typu, jež se ovšem od sebe odlišovaly pouze minimálně. Bojové letouny používalo 45 Squadriglií z jednotek 1., 2., 3., 4., 51., 53. a 54. Stormi v severní Africe, na Sicílii, v Itálii, Egejském moři a Rusku. Dokončeno bylo 1 500 strojů, 392 z nich vyrobil mateřský podnik, zbytek vznikl v továrně firmy Breda. V bojových podmínkách se C.202 ukázaly vážným protivníkem i pro Spitfire Mk.V, trpěly ovšem nedostatečnou výzbrojí, takže i když měly italské stíhačky lepší výkony než například americký typ Bell P – 39 Airacobra, nedostatečný palebný výkon jim znemožnil sestřelit celou řadu spojeneckých bombardérů. Poslední verzí řady C200/C.202 se stala opět motorem Daimler – Benz poháněná stíhačka C.205, jíž ovšem do okamžiku italského odchodu ze svazku Osy vzniklo pouze 66 exemplářů. Letoun C.205 V Veltro    ( chrt ) se při střetech se spojeneckými stíhačkami ukázal jako plně srovnatelný ve všech parametrech.