Caproni-Campini N 1 (CC.2) • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

Caproni – Campini N 1 ( CC.2 )

Základní technické údaje: Caproni – Campini N 1 ( CC.2 )

Typ: dvoumístný výzkumný letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Isotta – Fraschimi o výkonu 671 kW ( 900 koní ) pohánějící třístupňové dmychadlo s vodícím prstencem, výkony: max. rychlost 375 km/h, hmotnost: prázdná 2 300 kg, plná 4 080 kg, rozměry: rozpětí 10 m, délka 8,125 m, výška 2,95 m, výzbroj: jedna 500 kg nebo 800 kg puma, u stíhací verze se plánovaly dva 30 mm kanony typ 5 v přídi

Na první pohled se může zdát překvapující, že druhým státem, který dokázal provést úspěšný let stroje s motorem nasávajícím vzduch, se stala Itálie, jež v oblasti těchto technologií určitě k průkopníkům nepatřila. Ve skutečnosti ale italský Caproni – Campini N1 nebyl ničím víc než důmyslnou hříčkou využívající konvenční pístový motor, pohánějící kompresor s nastavitelným úhlem lopatek a s jednoduchým přídavným spalováním. V žádném případě tedy nešlo o další krok v oblasti vývoje plynové turbíny. Inženýr Secondo Campini roku 1931 založil společnost s cílem zkoumat možnosti reaktivního pohonu a v roce 1939 se mu podařilo přemluvit firmu Caproni k postavení stroje, jež by výsledky těchto výzkumů aplikoval. Konstruktér použil k pohonu upravený hvězdicový pístový motor Isotta – Fraschimi, jímž poháněl dmychadlo s vodícím prstencem. Stlačený vzduch vycházel ven tryskou s měnitelným průřezem na samém konci trupu letounu, kde se navíc nacházela pumpa.

Ta do motorových spalin vstřikovala pohonnou směs, jejímž vznícením se tah pohonného systému ještě zvyšoval. Dvoumístný dolnoplošník N 1 poprvé do vzduchu zvedl v Taliedu dne 28. srpna 1940 pilot Mario de Bernadi. Následovala celá řada propagandisticky zveličených letových zkoušek, včetně letu na vzdálenost 270 kilometrů z Talieda do Guidonie, při níž stroj dosáhl průměrné rychlosti 209 km/h. Nikdo ovšem nemohl ani na chvíli pochybovat o tom, že pohonný systém s třístupňovým kompresorem poháněným pístovým motorem nemá před sebou žádnou perspektivu dalšího vývoje, takže počátkem roku 1942 padlo rozhodnutí o ukončení tohoto experimentu. Itálie již navíc v té době měla zcela jiné priority. Letoun N 1 přežil až do dnešních dní v milánském Muzeu vědy a techniky jako doklad technického důmyslu a současně slepé uličky ve vývoji.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt