Základní technické údaje: Cant Z.501 Gabbiano

Typ: čtyř/pětimístný námořní průzkumný letoun, pohonná jednotka: 12válcový řadový kapalinou chlazený motor Isotta Fraschini Asso XI. R2C.15 o výkonu 671 kW ( 900 koní ), výkony: max. rychlost 275 km/h ve výšce 2500 m, výstup do výšky 4 000 m/16 minut, dostup 7 000 m, dolet 2 400 km, hmotnost: prázdná 3 850 kg, plná 7 050 kg, rozměry: rozpětí 22,5 m, délka 14,3 m, výška 4,4 m, výzbroj: po jednom 7,7 mm kulometu v předním a středním střelišti i střelišti na motorové gondole, 640 kg pum

V červnu 1940, kdy Itálie vstoupila do války, sloužil u jejího královského letectva dosti vysoký počet lehkých průzkumných létajících člunů Cant Z.501 Gabbiano ( racek ). Konstrukci navrhl počátkem 30. let Filippo Zappata, prototyp poprvé vzlétl z Monfalcone v Terstu roku 1934 a ještě téhož roku nepřerušeným letem z Monfalcone do Massawy v Eritreji vytvořil výkonem 4 120 km nový rekord pro námořní letouny. V červenci následujícího roku Gabbiano letem z Monfalcone do somálské Berbery ( 4 957 km ) svůj vlastní rekord překonal.

Sériová výroba Z.501 začala roku 1935 a následujícího roku převzaly námořní průzkumné letky královského letectva první stroje. Konstrukce se stala charakteristickou stoprocentním použitím dřeva s plátnem potaženými řídícími plochami, parasolovým křídlem, na něž konstruktér do dlouhé gondoly umístil řadový, kapalinou chlazený 12válcový motor Isotta Fraschini s čelním krytem poloprstencového tvaru. Za kuriózní prvek lze považovat uzavřené střeliště se 7,7 mm kulometem Breda – SAFAT na motorové gondole. Rané modely navíc nosily i výzbroj tvořenou dalšími 7,7 mm kulomety v částečně krytém střelišti na přídi a uprostřed trupu. Později přední střeliště zcela zmizelo a zde umístěné pozorovatelské stanoviště se dočkalo úplného zakrytí. Pumové závěsníky konstruktér umístil do prostoru mezi křídlem a vzpěrami vyvažovacích plováků s tím, že přepravovat se daly čtyři 160 kg pumy nebo dvě 250 kg pumy.

Neobvyklá byla i zadní spodní část plovákového trupu, vydouvající se ven. V červnu 1940 sloužily u královského italského letectva 202 letouny Cant Z.501. Podnikaly hlídkové lety nad jadranským pobřežím i ve středním Středomoří, jejich dalším výkonem se staly námořní záchranné lety a jiné námořní akce na krátkou vzdálenost. V záznamech nalezneme více než 40 střetů těchto strojů se spojeneckými letouny, přičemž mnoho italských letounů se již na základny nevrátilo a to i přesto, že k jejich úkolům patřila i záchrana sestřelených spojeneckých pilotů. V září 1943, tedy po uzavření spojenectví, se devatenáct Z.501 dostalo do služby zév. Co – Belligerent Air Force, italského letectva bojujícího na straně Spojenců, zbývající stroje převzalo Aviazione della RSI, Letectvo Italské sociální republiky, mussoliniovského spojence nacistického Německa.