Základní technické údaje: Avia B – 71

Typ: třímístný lehký bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva řadové motory Avia HS 12Ydrs o výkonu 632 kW ( 860 HP ), výkony: max. rychlost 430 km/h, cestovní rychlost 345 km/h, dostup 9 000 m, stoupavost 7,5 m/s, dolet 1 000 km, hmotnost: prázdný 4 137 kg, plný 6 000 kg, rozměry: délka 12,27 m, rozpětí 20,33 m, výzbroj: tři pohyblivé kulomety po jednom v předním, hřbetním a spodním střelišti až 600 kg pum

V letech 1935 – 1936 si Ministerstvo národní obrany (  MNO ) začalo uvědomovat naprostou zastaralost svých taktických bombardérů a začalo se poohlížet po moderních strojích. Vedlo jednání s našimi továrnami o konstrukci moderních jednoplošníků a zadalo jim konstrukci prvních prototypů ( A – 300 a B – 158 ). Zároveň však chtělo vhodnou licenční výrobou překlenout období do zahájení výroby domácích typů. Nejdříve došlo k jednání s Francií a Británií jako nejbližšími spojenci. V úvahu připadal francouzský stroj Potez 63, ( pro nás speciálně uvažovaná verze 636, kterou měla vyrábět Avia ), ale nakonec nebyl uznán za dozrálý pro sériovou výrobu. Z Britských strojů byl vybrán Bristol Blenheim, ale Britové se zachovali opět ve stylu svého staletí uplatňovaného pravidla, že spojenci Británie jsou dobří proto, aby prolévali krev za Británii, nikoliv však hodni toho, aby jim Británie pomohla a prodej typu různými obstrukcemi zablokovala ( stejně tak zablokovali nákup Hurricanů Československu a později i Polsku ). MNO se tak z nouze a také pod vlivem zpráv ze Španělska obrátilo na dalšího spojence – Sovětský svaz. Ve Španělsku se hlavně v prvním období občanské války velmi prosadily stroje SB – 2 a svět včetně Československa si jich nemohl nepovšimnout.

Jednání o licenci byla obtížná, dokud naše strana nenabídla kompenzaci v podobě protidodávek nejmodernějších dělostřeleckých zbraní včetně prototypů a strojírenského vybavení. Pak byla vcelku rychle dohodnuta koupě 61 kusů draků, jež byly vybaveny ještě v Sovětském svazu československými motory HS 12 Ydrs. Vzorový kus u nás přistál již v dubnu 1937, byl podroben standardním zkouškám a poté jej Avia přizpůsobila československým předpisům a zvykům. V tomto provedení prvně vzlétl 2. prosince 1937. Většina strojů přicházela až v dubnu a květnu 1938, takže na výcvik již příliš času nezbylo, stejně jako na úpravu strojů určených k průzkumným úkolům. Posádky si těžko zvykaly na stísněné podmínky a přední střelci vzhledem k nemožnosti úniku z letounu který by přistál na břicho byli v nezáviděníhodné pozici. Přes drobné nedostatky tvořily tyto stroje nejmodernější součást našeho letectva a ironicky i nejrychlejší. Svou rychlostí převyšovaly standardní stíhací stroje B – 534. Československé stroje měly i některé podstatnější úpravy a vylepšení oproti sovětským SB – 2.

 Jednak přední kulometné dvojče bylo nahrazeno jedním kulometem vz. 30, což zdánlivě představovalo oslabení obranné výzbroje, ale jednoduchý kulomet byl na rozdíl od sovětského dvojčete schopen výkyvu do stran, takže rozhodně byl účinnější. Rovněž dříve nežli Sověti zavedlo československé letectvo spodní střeliště vyzbrojené taktéž jedním kulometem vz. 30. Stroje byly v kritickém září 1938 chaoticky rozmístněny u letek průzkumných a lehkých bombardovacích. Kromě těchto rolí měly plnit ještě úlohu letounů hlídkujících na trasách pravděpodobných příletů německých bombardérů s úkolem včas varovat stíhací letky.

Na licenční výrobu se připravovaly všechny tři hlavní letecké továrny, měly celkem vyrobit dalších 161 kusů B – 71. Bohužel do března 1939 nebyl vyroben ani jeden kus. Po okupaci Avia a Aero své přidělené počty vyrobily ve dvou modifikacích B – 71A a B – 71B. Dvacet čtyři kusů z pravděpodobně původních strojů B – 71 dodaných ze Sovětského svazu zakoupilo spolu s jinými československými stroji Bulharské carské letectvo. Jeden stroj zůstal po 14. březnu 1939 na Slovensku a sloužil až do roku 1943 v řadách Slovenských vzdušných zbraní.