Základní technické údaje: Aero MB – 200

Typ: čtyř až šesti místný těžký bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové motory Walter K – 14 I o výkonu 588 kW ( 750 HP ), výkony: max. rychlost 245 km/h, cestovní rychlost 205 km/h, dostup 6 000 m, stoupavost 4 000 m/15 min, dolet 1 000 km, hmotnost: prázdný 3 895 kg, plný 7 150 kg, rozměry: délka 15,80 m, rozpětí 22,45 m, výzbroj: pět pohyblivých kulometů a až 1 400 kg pum

Poté co zklamal domácí vývoj těžších bombardovacích strojů A – 42 a Š – 33 a adaptace dopravního typu F – IX  byla viditelně spíše strojem pro výcvik, musel se letecký odbor Ministerstva národní obrany ( MNO ) začít rozhlížet v zahraničí po vhodném typu bombardéru pro vyzbrojení těžkých bombardovacích letek. V užším výběru MNO zůstaly stroje Bloch MB – 200 a Potez 540. Oba stroje si naši letci vyzkoušeli, Potez ve Francii, Bloch přímo u nás ve dnech 21. 2. až 11. 3. 1935. K výrobě u nás byl zvolen typ MB – 200. O této volbě je možné polemizovat. Potez byl výkonnější a k výrobě v našich továrnách svou stavbou vhodnější. Možná, že jedním z motivů MNO bylo i zavedení výroby celokovových strojů a Bloch byl pro něco takového svou jednoduchostí přímo ideální.

Byla dohodnuta licenční výroba v továrně Aero s tím, že část letounů vyrobí Avia. MNO zakoupilo i jeden originální stroj Bloch MB – 200, který k nám přelétl 10. 5. 1935. Vše bylo na nejlepší cestě v brzké době nahradit již nevyhovující stávající typ těžkého bombardéru Avii F – IX. Bohužel pro neustálé změny zasílané továrnami Bloch a Potez ve snaze zahrnout vylepšení získané zkušenostmi z provozu se celá příprava výroby protáhla a letectvo se dočkalo nových strojů až v době, kdy již rozhodně nepatřily k moderním. První stroj Aero MB – 200 byl předán v únoru 1937 k VTLÚ.

V dubnu začaly přicházet stroje k jednotkám. Šlo o letky 81 až 86, leteckých pluků 5 a 6. Letouny přes svojí morální zastaralost sloužily spolehlivě. Rozhodně to nebyly létající rakve jak se traduje. Při nehodách byly ztraceny tři stroje. K obraně Československa v září 1938 bylo připraveno 54 kusů těchto strojů. Po Mnichovu se pokoušelo letectvo zbavit všech zastaralých letounů a byl nabídnut i odprodej letounů MB – 200. Probíhala jednání se Španělskem a Čínou, žádný obchod se však neuskutečnil. Postupně bylo objednáno celkem 74 strojů, z nich dvanáct vyrobila Avia. Čtyři poslední ještě byly ve výrobě při příchodu Němců 15. března 1939. Hlavními nevýhodami letounu byla absence jakékoliv pancéřové ochrany, poměrně slabé výkony a také neschopnost letu na jeden motor.