Vickers Wellington - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Vickers Wellington

Základní technické údaje: Vickers Wellington

Typ: šestimístný střední noční bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Bristol Hercules XI o výkonu 1 119 kW ( 1 500 koní ), výkony: maximální rychlost 411 km/h ve výšce 3 810 m, počáteční stoupavost 283 m/1min, dostup 5 790 m, dolet s 2 041 kg pum 2 478 km, hmotnost: prázdná 8 605 kg, vzletová 15 422 kg, rozměry: rozpětí 26,26 m, délka 19,68 m, výška 5 m, výzbroj: dva 7,7 mm kulomety ve věži v přídi, čtyři 7,7 mm kulomety v zadní střelecké věži, dva 7,7 mm kulomety v bočních střelištích, maximálně 2 041 kg pum

Díky velmi účinné geodetické konstrukci vydržel dvoumotorový Vickers Wellington ve službě u Velitelství bombardovacího letectva až do roku 1943, tedy mnohem déle než jeho součastnicí Handley Page Hampden a Armstrong Whitworth Whitley. Wellington vznikl na základě propozice z roku 1932, poprvé vzlétl 15. června 1936 a jako Wellington Mk.I s hvězdicovými motory Pegasus se v říjnu 1938 dostal do výzbroje 9. perutě britského Královského letectva. Následoval Wellington Mk.IA se záďovou a příďovou střeleckou věží Nash and Thompson, Wellington Mk.IC s bočními střelišti místo původní věže, motory Merlin poháněný Wellington Mk.II a Wellington Mk.III s pohonnými jednotkami Hercules III nebo Hercules XI.

Počátkem války již na bombardérech Wellington létalo šest perutí. Počáteční pokusy o denní nálety si mezi slabě ozbrojenými bombardéry vybraly krvavou daň, takže již v průběhu roku 1940 začaly být používány výhradně v noci. Dne 1. dubna 1941 jeden Wellington svrhl první 1 814 kg pumu Královského letectva. Následovala verze Wellington Mk.IV s motory Twin Wasp, po ní přišly speciální výškové modely Wellington Mk.V a Wellington Mk.VI s přetlakovými kabinami a pohonnými jednotkami Hercules a Merlin. Ani jedna z těchto výškových verzí se nedostala do bojové služby. Poslední bombardovací verzí se stal model Wellington Mk.X s motory Hercules XVIII a poslední bombardovací akcí těchto strojů byl nálet v noci z 8. na 9. října 1943. V té době již Wellingtony létaly u námořní služby.

Wellington DW Mk.I s velkým kruhovým zařízením určeným k odpalování magnetických min přišel do služby roku 1943 a Wellington Mk.IC upravený ke kladení min následoval brzy po něm. Pro potřeby Velitelství pobřežního letectva vznikl Wellington GR Mk.IC s motory Pegasus a protilodním radarem a dále verze Wellington GR Mk.XI. Wellington GR Mk.XII a Wellington GR Mk.XIV s motory Hercules, protilodním světlomet Leigh Light a dvěma torpédy. Modifikace Wellington T Mk.XVII a Wellington T Mk.XVIII sloužily jako cvičné stroje a k témuž účelu přestavěli i mnohé další stroje Mk.X. Na Wellingtonech se rovněž testovaly první britské proudové motory. Letouny verzí Wellington C Mk.XV a Wellington C Mk.XVI vznikly přestavbou letounů Mk.IC. Jejich úkolem se stala letecká doprava. Vyrobeno bylo 11 461 Wellingtonů všech verzí.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt