Základní technické údaje: Handley Page Hampden Mk.I

Typ: čtyřmístný střední bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Bristol Pegasus XVIII o výkonu 731 kW ( 980 koní ), výkony: maximální rychlost 426 km/h ve výšce 4 725 m, výstup do výšky 4 570 m/18 min 55 vteřin, dostup 6 920 m, dolet 3 200 km, hmotnost: prázdná 5 343 kg, vzletová 9 526 kg, rozměry: rozpětí 21,08 m, délka 16,33 m, výška 4,49 m, výzbroj: původně po jednom 7,7 mm kulometu Browning nebo Vickers K v přídi ( pevný ), přední kupoli a zadním horním i spodním střelišti, po lednu 1940 do zadních střelišť instalovány dvojité 7,7 mm kulomety Vickers K, 1 814 g pum

Tým společnosti Handley Page v čele s G.R. Volkertem se sešel již roku 1932, aby vypracoval projekt reagující na specifikaci ministerstva letectví B.9/32. Výsledkem se stal vysoký a štíhlý dvoumotorový letoun s abnormálně těsným trupem nesoucí označení Handley Page HP.52. Pohon zajišťovala dvojice motorů Bristol Pegasus PE 55( a ), s nimiž stroj 21. června 1935 poprvé vzlétl. Za řízením seděl Major J.L.H.B. Cordes. HP.52, pro britské Královské letectvo známý jako Handley Page Hampden Mk.I, zahájil letem ze dne 24. června 1938 sérii zkoušek, v nichž si vedl velmi nadějně. První sériové letouny RAF převedlo do ústřední letecké školy v Upavonu, kde se na ně do prosince 1938 začala přeškolovat 49., 50. a 83. peruť Velitelství bombardovacího letectva.

Těsně před vypuknutím 2. světové války používaly Hampdeny Mk.I 44., 49., 50., 61., 83., 106., 144. a 185. peruť 5. bombardovací skupiny se základnami v Lincolnshiru a Huntingdonshiru. Již 3. září 1939 se 83. peruť ze své základny ve Scamptonu pokusila o bojový průzkumný let nad Schilligskou rejdu, mlha ale přinutila letouny vrátit se předčasně. Hampdeny Mk.I trpěly stejnou nemocí jako další bombardéry RAF té doby – nedostatečnou defenzivní výzbrojí. V případě těchto bombardérů měly stačit pouhé tři 7,7 mm kulomety Vickers K. Jejich pokusy létat za plného denního světla pouhých několik mil daleko od německého pobřeží brzy vyvolaly nežádoucí ohlasy. Dne 29. září se na Hampdeny ze 61. a 144. perutě operující nad Německým Helgolandským zálivem obořila kombinovaná formace kanonových Messerschmittů Bf 109E a Bf 110C z Jeveru a Nordholzu. V nastalé bitvě se zřítilo k zemi pět britských letounů. O něco později prodělaly podobnou zkušenost i Wellingtony Mk.I z Velitelství bombardovacího letectva.

RAF se proto rozhodlo začít s bombardovacími letouny operovat výhradně v noci. Při nočních náletech se robustní Hampdeny s úctyhodnou kapacitou pumovnic osvědčily velmi dobře. Prvním cílem Hampdenů přímo v Německu se v noci z 19. na 20. března 1940 stal Westerland. Společně s Wellingtony provedly Hampdeny v noci z 11. na 12. května 1940 první nálet na průmyslové Porúří a při nočním náletu 25. – 26. srpna 1940 se podílely na prvním náletu RAF na Berlín. Posádky Hampdenů získaly za své bojové akce dvakrát Kříž královny Victorie. Celkem vzniklo 1 532 strojů verze Mk.I, jež vyrobily podniky společnosti Handley Page ( 500 letounů ), English Electric ( 770 ) a Canadien CAA ( 160 ), 141 Hampdenů Mk.I přestavěli na torpédonosné letouny Hampden TB Mk.I, roku 1942 používané 144., 455. a 408. perutí Velitelství pobřežního letectva na základnách od Skotska po sever Sovětského svazu. Dále vznikly pouhé dva letouny Hampden Mk.II s motory Wright Cyclone o výkonu 820 kw ( 1 100 koní ) a 100 kusů blízkého příbuzného, letounu Hereford s pohonnými jednotkami Napier Dagger VIII o výkonu 745 kW ( 1000 koní ). Herefordy se již do boje nedostaly, 9 z nich se ale dočkalo přestavby na Hampden Mk.I. Velitelství bombardovacího letectva vyřadilo bombardéry Hampden z jednotek první linie v srpnu 1942, ve verzi Hampden TB Mk.I, ale sloužily až do prosince 1943.