Fairey Swordfisch - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Fairey Swordfisch

Základní technické údaje: Fairey Swordfisch

Typ: třímístný námořní torpédonosný bombardovací/protiponorkový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Bristol Pegasus XXX o výkonu 559,3 kW ( 750 koní ), výkony: maximální rychlost 222 km/h na úrovni hladiny moře, počáteční stoupavost 372 m/min, dostup 5 867 m, dolet 879 km, hmotnost: prázdná 2 132 kg, vzletová 3 406 kg, rozměry: rozpětí 12,87 m, délka 10,87 m, výška 3,76 m, výzbroj: jeden pevný, dopředu střílející 7,7 mm kulomet a jeden pohyblivý 7,7 mm kulomet v zadní části kabiny, 457 mm torpédo nebo osm 27,2 kg neřízených raketových střel

Mezi všemi staře vyhlížejícími letouny 2. světové války je nutno na prvním místě jmenovat torpédonosný bombardér Fairey Swordfisch ( mečoun ), pocházející z hloubi 30. let, přičemž již tehdy vypadal archaicky a neohrabaně. Po zcela původním letounu, jehož prototyp havaroval, vznikl první prototyp vlastního Swordfische ( TSR.II ), jenž se poprvé vznesl 17. dubna 1934. Sériové letouny Swordfisch Mk.I odpovídaly specifikaci S.38/34 a vyznačovaly se mírně šípovitými horními nosnými plochami a celokovovou, plátnem potaženou konstrukcí.

Do začátku války roku 1939 se 689 letounů k útvarům již dostalo, či bylo objednáno. Uživatel stroje nasazoval s kolovým podvozkem i s plováky, v této podobě Swordfische sloužily jako torpédové hlídkové a průzkumné stroje na palubách letadlových a bitevních lodí, bitevních křižníků i klasických křižníků britského Královského námořnictva. Mezi nejznámější akce, jichž se tento letoun zúčastnil, patří nálet na italský přístav Taranto z 11. listopadu 1940, kdy Swordfische z HMS Ilustroious potopily tři italské bitevní lodě, poškození německé bitevní lodě Bismarck v Atlantiku a sebevražedný útok na německá válečná plavidla Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při jejich slavném útěku Kanálem v únoru 1942.

Sériovou výrobu postupně ve značné míře převzala firma Blackburn, u verze Swordfisch Mk.II se objevila zesílená spodní nosná plocha, která nyní dokázala nést osm neřízených 27,2 kg raketových střel. Později přišla modifikace Swordfisch Mk.III s protilodním radarem ASV mezi podvozkovými nohami a Swordfisch Mk.IV, vzniklý přestavbou z verze Swordfisch Mk.II, se zakrytou kabinou. Sériová výroba skončila 18. srpna 1944 a poskytla celkových 2 396 letounů všech verzí.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt