Základní technické údaje: Fairey Fulmar Mk.II

Typ: dvoumístný palubní stíhací letoun, pohonná jednotka: řadový 12válcový pístový motor Rolls – Royce Merlin XXX o výkonu 939,6 kW ( 1 260 koní ), výkony: maximální rychlost 438 km/h ve výšce 5 029 m, počáteční stoupavost 402 m/min, dostup 8 291 m, dolet 1 255 km, hmotnost: prázdná 3 349 kg, vzletová 4 627 kg, rozměry: rozpětí 14,14 m, délka 12,24 m, výška 3,25 m, výzbroj: osm 7,7 mm kulometů v křídlech a u některých letounů 7,7 mm kulomet pohyblivý v zadní části kabiny

Prvním skutečným palubním stíhacím jednoplošníkem britského Královského Námořnictva se stal Fairey Fulmar, s výzbrojí osmi kulometů. Úloha, již tento letoun sehrál v prvních třech válečných letech, než ho nahradily palubní adaptace stíhaček Hurricane a Spitfire a letoun Martlet, se ale obvykle přehlíží. Letoun vznikl dalším vývojem z lehkého bombardéru Fairey P.4/34, zkonstruovaného na základě specifikace z roku 1937, prototyp námořní stíhačky Fulmar poprvé vzlétl 4. ledna 1940 a první sériové stroje následovaly brzy potom.

Již první zkoušky ovšem naznačily, že výkony stroje nebudou valné. Výrazně větší stroj totiž poháněl stejný motor jako jednomístnou stíhačku Hurricane. Roku 1942 se po dokončení 127 sériových stíhaček Fulmar Mk.I objevila modifikace Fulmar Mk.II s motorem Merlin XXX o výkonu 939,6 kW ( 1 260 koní ), díky němuž stoupla maximální rychlost na 438 km/h. Ještě předtím se však stíhačky Fulmar Mk.I z výzbroje 808. perutě Námořního letectva dostaly v rámci Velitelství stíhacího letectva do záloh připravených k nasazení v bitvě o Británii, do boje ale nezasáhly. Již v listopadu 1940 se ale Fulmary z paluby HMS Ilustrious dostaly do akce při bitvě u Tarenta a brzy poté chránily z letadlové lodi HMS Ark Royal životně důležité zásobovací konvoje na Maltu.

V bitvě u mysu Matapan doprovázely Fulmary z letadlové lodě Formitable torpédové letouny Albacore a Swordfisch, které zasáhly italskou bitevní loď Vittorio Veneto. Počátkem roku 1942 začaly japonské námořní síly v Indickém oceánu ohrožovat Cejlon, čelit jim měly dvě perutě Fulmarů, zajištujících protivzdušnou ochranu Colomba. Zde se Fulmary poprvé setkaly s japonskými palubními stíhačkami Micubiši A6M, jež je překonávaly ve všech ohledech. Prakticky všechny britské stroje zde v bojích s Japonci podlehly či alespoň utržily vážná poškození. Fulmarů Mk.II vzniklo celkem 450 kusů. Některé z nich sloužily jako noční stíhačky.