Základní technické údaje: Bristol Blenheim B Mk.IV

Typ: trojmístný lehký bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Bristol Mercury XV o výkonu 686 kW ( 920 koní ), výkony: maximální rychlost 428 km/h ve výšce 3 595 m, dostup 8 310 m, dolet 2 340 km, hmotnost: prázdná 4 445 kg, vzletová 6 537 kg, rozměry: rozpětí 17,17 m, délka 12,98 m, výška 2,99 m, výzbroj: až pět 7,7 mm kulometů ( jeden pevný v křídle, dva ve střelecké věži na hřbetě a dva opticky dozadu zaměřené ve střelišti pod přídí), 454 kg pum

Dvoumotorový rychlý transportní letoun Bristol Typ 142 vznikl na základě tiskového magnáta lorda Rothemera. Do vzduchu se prototyp poprvé dostal 12. dubna 1935. Výkony letounu typu 142 i následujícího typu M142 se od počátku ukazovaly natolik nadějné, že britské ministerstvo letectví vydalo specifikaci B.28/35, kterou umožnilo z těchto strojů vyvinout nový lehký bombardér. Výsledkem se stal Bristol Blenheim Mk.I, objednaný Královským letectvem rovnou z rýsovacího prkna. V březnu 1937 se první sériové letouny dostaly do výzbroje 114. perutě ve Wytonu. V září 1938, tedy v období mnichovské krize, již Blenheimy Mk.I sloužily u 16 perutí   1. , 2. a 5. bombardovací skupiny Velitelství bombardovacího letectva.

Od ledna 1938 působily Blenheimy Mk.I i u 30. perutě v iráckém Habbaníji, následujícího roku se tyto bombardéry dostaly i k perutím spadajícím pod velitelství letectva v Indii. Pohon typu Blenheim Mk.I zajišťovaly hvězdicové motory Bristol Mercury VIII o výkonu 626 kW ( 840 koní ). Lehká defenzivní výzbroj zahrnovala dopředu zaměřený kulomet ráže 7,7 mm  a 7,62 mm kulomet Vickers ručně ovládal střelec ve hřbetní věži. Pumovnice se honosila kapacitou 454 kg pum. Celkem se ve výrobních závodech firem Bristol, Avro a Rootes vyrobilo 1 356 Blenheimů Mk.I. Dalších 45 vyrobili v licenci Finové u firmy VLT a v Jugoslávii u společnosti Ikarus dokončili 16 strojů. Charakteristické letouny s krátkou přídí rozmístilo RAF u perutí v Řecku, Malajsku a v severní Africe. Silnější motory a prodloužená prosklená a  zprohýbaná příď se staly rozpoznávajícími znaky hlavní sériové modifikace letounu Blenheim Mk.IV, jichž vzniklo 3 286. Pohon bombardéru, který mělo v září 1939, tedy v předvečer vypuknutí 2. světové války, ve výzbroji sedm perutí         2. bombardovací skupiny, zajišťovaly hvězdicové motory Bristol Mercury XV o výkonu 686 kW ( 920 koní ). U tohoto modelu došlo k posílení výzbroje. K hřbetní věži Bristol B I Mk.IV vyzbrojené dvojicí 7,7 mm kulometů pod přídí, se objevilo střeliště s kulomety zaměřenými dozadu, tyto zbraně ovládal střelec pomocí periskopu.

Bombardéry Blenheim Mk.IV získaly četná prvenství 2. světové války. Dne 3. září letoun tohoto typu ( N6215 ) ze 139. perutě pronikl vůbec jako první spojenecký bombardér do německého vzdušného prostoru a vyfotografoval ve Wilhelmshavenu německou flotilu. Následujícího dne podnikly Blenheimy Mk.IV ze 107. a 110. perutě první ofenzivní akci Velitelství bombardovacího letectva za války. První úspěch RAF v boji proti ponorkám si 11. března 1940 připsal M. V. Delap z 82. perutě rovněž s Blenheimem Mk.IV. Bombardéry Britové intenzivně používali ve Francii, Norsku, nad Německem, v Řecku, na Krétě, v severní Africe, Indii, Malajsku a Sumatře až do roku 1942, kdy je definitivně odepsali. Bombardéry Blenheim Mk.IV používalo i finské a řecké letectvo. V Kanadě je znali pod jménem Bolingbroke. V druhé polovině roku 1942 se objevil Blenheim Mk.V ( 945 letounů ) s motory Mercury 25 nebo 30 o výkonu 708 kW ( 950 koní ). Tyto stroje bojovaly v severní Africe, především v Tunisku a na Dálném východě. Nedostatečný výkon pohonných jednotek a slabá výzbroj všech verzí Blenheimů se projevily na ztrátách jejich posádek, vyšších než u kteréhokoliv jiného typu.