Bofors model 1934 ráže 75 mm - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Bofors model 1934 ráže 75 mm

Základní technické údaje: Model 34

Ráže: 75 mm, délka: kanonu 1,8 m, hlavně 1,583 m, hmotnost: bojová 928 kg, náměr: - 10° až + 50°, odměr: - 8°, počáteční rychlost střely: 455 m/s, nejvyšší dostřel: 9 300 m, hmotnost střely: 6,59 kg

Bofors model 1934.jpg

Autorem horského kanonu Bofors model 1934 ráže 75 mm byla švédská společnost Bofors AB. Ve 20. letech byl světový trh s dělostřeleckou výzbrojí zaplaven přebytky z 1. světové války, jistá poptávka však byla po zbraních pro speciální účely. Kanon Bofors ráže 75 mm patřil právě do této kategorie. Stejně jako další výrobky závodu Bofors ve městě Karlskroga byl kanon vyroben z nejlepších materiálů. Měl kvalitní a vysoce hodnocenou konstrukci. Svými vlastnostmi plně vyhověl požadavkům Nizozemska na novou dělostřeleckou výzbroj. Dalo by se předpokládat, že poslední věc, kterou bude stát s naprosto rovným terénem potřebovat, bude horské dělo. Nizozemci však nepotřebovali kanon pro službu doma, ale na druhém konci světa, v Holandské východní Indii. V té době měli Nizozemci početné armádní jednotky na ostrovech, které dnes tvoří podstatnou část Indonésie. Ostrovní terén byl velmi členitý a hornatý. Pro výzbroj jednotek se proto požadoval nějaký typ horského děla.

Bofors zjevně nabízel přesně to, co si Nizozemci představovali, a tak zásilka švédských zbraní putovala do Asie. Kanon Bofors se dal rozložit na osm břemen, převážených na speciálních nosítkách na hřbetech soumarů. Sestavenou zbraň táhlo koňské šestispřeží, dalších šest soumarů neslo střelivo, příslušenství a další materiál. Samotní dělostřelci putovali pěšky. Kanony se používaly ještě v době, kde se boje 2. světové války rozšířily až do tichomořské oblasti. Během japonské invaze na ostrovy kanony bojovaly proti útočníkům, potom však padly Japoncům do rukou. Noví vlastníci používali kanony pro své vlastní účely až do spotřebování střeliva. Do roku 1945 se zachovalo jen několik kanonů.

Některé z nizozemských Boforsů se v letech před 2. světovou válkou prodaly do Turecka. Hlavním odběratelem kanonů byl další poměrně málo pravděpodobný zákazník pro nákup horských kanonů – Belgie. Pro Belgii se vyráběla speciální verze, označená Canon de 75 modéle 1934 ( kanon ráže 75 mm model 1934 ). Kanon byl ve výzbroji jednotek rozmístěných podél hranic v oblasti Arden. Tento kraj byl protkán hustou sítí sinic a cest, takže zde nebyla potřeba zbraní rozebíratelných pro snadnější přepravu. Proto byl model 1934 jednodílnou zbraní, u které se dala pouze zkrátit délka skříňové lafety při tažení sklopením zadní části lafety dopředu. Na rozdíl od nizozemských se u belgických kanonů počítalo s tažením za lehkými pásovými tahači, kanony proto měly kola s pneumatikami. Belgické kanony nakonec neměly příliš možností ukázat se v boji. Němci při svém vpádu v květnu 1940 oblastí rozmístění těchto kanonů prošli velmi rychle. Kanony Bofors se nakonec dostaly do německých rukou. Němci se zmocnili jen malého množství zbraní, kterým dali nové označení 7,5 – cm Gebirgshaubitze 34. V praxi je však nakonec nikdy nepoužili a kanony nakonec skončily ve šrotu.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt