76 mm protitankový kanon M5 • Druhá světová válka • druhasvetova.com

 

76 mm protitankový kanon M5

Základní technické údaje: 3 – in Antitank Gun M5

Ráže: 76,2 mm, délka vlastní zbraně: 4,023 m, hmotnost: přepravní 2 632 kg, odměr: 46°, náměr: - 5,5° až  + 30°, počáteční rychlost střely: 793 m/s, hmotnost střely: 6,94 kg, tloušťka probitého pancíře: 84 mm při střelbě na 1 830 m, účinný dostřel: 1 830 m

V roce 1942 rozhodlo Dělostřelecké oddělení americké armády o vývoji nového protitankového kanonu, při jehož konstrukci se měly využít součásti již existujících zbraní. Výsledkem byl kanon připomínající voříška, vzniklého smíšením nejrůznějších ras. Vlastní kanon byl převzat z protiletadlového kanonu M3 ráže 3“, jehož nábojová komora byla mírně přepracovaná pro použití jiného střeliva. Závěr zbraně byl upraven pro použití mechanismu 105 mm houfnice M2A1, která se v té době již sériově vyráběla. Ze stejného typu houfnice pocházely lafeta a brzdovratné zařízení. Nová lafeta dostala označení kanonová lafeta M1.

Zprvu si zachovala přímý štít 105 mm houfnice. Později se na lafetu začaly montovat skloněné štítové desky a v této podobě lafeta nesla typové označení M6. Nový kanon dostal označení 3‘‘ protitankový kanon M5. Byla to výborně dílensky zpracovaná a úhledná zbraň. Kanon byl pro stanovený úkol poněkud těžký a dlouhý, svojí účinností si však nezadal se svými současníky a v boji prokázal, že je schopen prostřelit 84 mm skloněného pancíře na vzdálenost až 2 000 m. Díky tomu se kanon M5 stal u protitankových baterií americké armády velmi oblíbenou zbraní. Kanon se používal na všech bojištích. Vyvinula se pro něj řada typů protipancéřových střel. Nejčastěji se používala průbojná protipancéřová střela s protiskluzovou čepicí, označená M62. Podstatnou nevýhodou kanonu M5 byla jeho hmotnost. Jednou z nejdůležitějších činností přitom byl rychlý přesun kanonu. K jeho tažení se používal těžký nákladní automobil 6x6, příležitostně se uplatnily i lehčí tahače.

První kanony M5 dostaly bojové jednotky v prosinci 1941, větší rozšíření zbraně si však vyžádalo dlouhý čas. Po kanonu M5 byla rovněž poptávka jako po výzbroji samohybných stíhačů tanků, z nichž nejvýznamnější byl stíhač tanků M10A1 na podvozku tanku M4 Sherman. Hlavní výzbrojí stíhače byl kanon M5 umístěný ve shora otevřené věži. O velikosti poptávky po kanonu M5 jako výzbroje stíhačů tanků svědčí také výrobní počty: 2 500 kanonů M 5 se používalo jako protitankové zbraně, ale jako hlavní výzbroj stíhače tanků M10A1 posloužilo 6 824 kanonů. Přes svůj úspěch byl kanon M5 po skončení války postupně z výzbroje americké armády stahován a stal se výzbrojí záložních jednotek. Nové a modernější protitankové zbraně kanon M5 brzy překonaly, po roce 1950 se jich používalo jen velmi málo.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt