Sovětská 152 mm děla - druhá světová válka | druhasvetova.com

 

Sovětská 152 mm děla

Základní technické údaje: 152 mm Kubica – puška obrazca 1937

Ráže: 152,4 mm, délka: 4,925 mm, hmotnost: přepravní 7 930 kg, bojová 7 128 kg, rozsah náměru:  – 2° až  + 65°, odměr: 58°, počáteční rychlost střely: 655 m/s, dostřel: 17 265 m, hmotnost střely: 43,5 kg

152 mm gaubica 1937.jpg

Při hodnocení vývoje sovětských dělostřeleckých zbraní je třeba si připomenout, že sovětské konstrukční kanceláře zřídkakdy přišly s něčím zcela novým. Místo toho Sověti kladli důraz na plynulý vývojový proces, kdy se nová dělostřelecká zbraň montovala již na existující lafetu nebo kdy se nová lafeta kombinovala se starým kanonem nebo houfnicí. Sověti neustále usilovali o konstrukci děl, která by byla co možná nejlehčí, střílela co nejtěžší střely a na co největší vzdálenost.

Tyto záměry se podařilo nejlépe naplnit u těžkých 152 mm děl. Existovaly tři hlavní typy kanonů této ráže a ještě několik dalších, z nichž nejstarší vznikl kolem roku 1910. Přes svůj věk byl tento kanon, v Sovětském svazu označený 152 mm puška obrazca 1910 goda, ve 30. letech modernizován na 152 mm polní kanon vzor 1910/30. V této podobě jej Rudá armáda používala ještě v roce 1941, v době vpádu Němců do Sovětského svazu. Kanon vzor 1910/30 byl velmi těžký, při přepravě se rozebíral na dvě části. Jeho obtížná přeprava se považovala za značnou nevýhodu a tak jej v roce 1941 vyřadili z výzbroje. Němci ukořistěným kanonům dali označení 15,2 – cm K 438  ( r ).

V roce 1937 sovětští konstruktéři vytvořili nástupce starého kanonu. Dostal označení gaubica – puška obr. 1937g ( 152 mm kanonová houfnice vzor 1937 ). Nová zbraň měla poměrně dlouhou hlaveň a lafetu převzatou ze 122 mm polního kanonu vzor 1931/37. Nová kanonová houfnice se velmi dobře osvědčila jako všestranná výkonná zbraň. Kořistním exemplářům Němci přidělili označení 15,2 – cm K 433 ( r ). Armáda požadovala velké počty těchto zbraní, které však dělostřelecká zbrojovka číslo 172 v Permu nestíhala vyrábět. Hledal se proto jiný zdroj houfnic. Další zbraň používala opět hlaveň vzor 1937, ale v kombinaci s lafetou staršího 122 mm polního kanonu vzoru 1931. Z nějakého důvodu Sověti tuto zbraň označovali jako 152 mm kanonová houfnice vzor 1910/34, ve službách Němců nesla označení 15,2 – cm K 433/2 ( r ).

Existoval ještě jeden 152 mm sovětský kanon, o kterém se toho v současné době moc neví. Zřejmě se jednalo o dlouhý 152 mm lodní kanon na lafetě 203 mm houfnice. Zbraň vznikla jako přechodné řešení v době největšího nedostatku dělostřeleckých zbraní v letech 1941 – 1942. Kanonové houfnice vzor 1937 a 1910/34 byly hlavními pilíři výzbroje těžkých polních dělostřeleckých baterií Rudé armády po celou dobu 2. světové války. Později se vývoj soustředil spíše na houfnice, polní kanony se však osvědčily jako velmi potřebné zbraně. Své německé protějšky dokázaly často vyřadit. Němečtí dělostřelci měli o sovětských zbraních vysoké mínění, což dokazuje fakt, že sami sovětské zbraně používali. Mnohé houfnice tak sloužily v boji proti svým původním majitelům, další se staly součástí výzbroje pevností Atlantického valu. Zřejmě nejlépe o kvalitách kanonové houfnice vzoru 1937 v době jejího vzniku vypovídá skutečnost, že je ještě dnes zavedena ve výzbroji řady zemí. Její moderní označení zní ML – 20. Zbraň slouží u mnoha armád států, ve kterých měl bývalý Sovětský svaz silný vliv, například na Kubě a v Číně.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      design by Jakub M.             admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt