Základní technické údaje: FK 16 nA

Ráže: 75 mm, délka vlastní zbraně: 2,70 m, hmotnost: přepravní 2 415 kg, bojová 1 524 kg, rozsah náměru: -  9° až + 44°, rozsah odměru: 4°, počáteční rychlost střely: 662 m/s, dostřel: 12 875 m, hmotnost střely: 5,83 kg

Ke konci 19. století začala německá armáda zavádět do výzbroje nové polní kanony. Prakticky současně pro ně přijala novou standardní ráži 77 mm. V roce 1896 vznikl kanon C/96 této ráže. V roce 1916 byla jeho konstrukce modernizována a přepracovaná zbraň dostala označení 7,7 cm FK 16 ( Feld – Kanone, polní kanon ). Po roce 1918 se v oblasti německé výzbroje uskutečnily hluboké změny. Armáda přijala ráži 75 mm jako standardní ráži svých polních kanonů. Tato ráže se jinde osvědčila již dříve a Němci šli již v podstatě po vyšlapané cestě. Versailleská smlouva ponechala německé armádě velký počet starých kanonů FK 16. Při modernizaci byly tyto zbraně opatřeny novou hlavní ráže 75 mm a označeny 7,5 cm FK 16 nA.

Modernizované zbraně začaly k jednotkám přicházet v roce 1934. První kanony dostaly koňmi tažené baterie, poskytující podporu jízdním jednotkám. Němci používali jízdní jednotky až do roku 1940. Poté skončilo používání kanonu FK 16 u prvosledových jednotek, protože byl vskutku velmi zastaralý, příliš těžký a málo pohyblivý i pro motorizované jednotky. Kanony se potom používaly k výcvikovým účelům nebo se staly součástí výzbroje druhosledových jednotek. Mnohé sloužily ještě ke konci války. Jeden z nich si vystřílel své místo v dějinách, když po určitou dobu zdržoval postup spojenecké obrněné formace při bojích v blízkosti předmostí na pobřeží Normandie v červnu 1944. Do vyřazení z boje zničila jeho obsluha nejméně 10 spojeneckých tanků. V době, kdy se staré lafety FK 16 vyzbrojovaly novými hlavněmi, armáda vyslovila požadavek na novou konstrukci děla pro jízdní jednotky.

V letech 1930 a 1931 přišly koncerny Krupp a Rheinmetall se svými návrhy. Nakonec byl pro naplnění požadavků armády vybrán Kruppův návrh, ale až v roce 1938 se první exempláře dostaly k jednotkám. Nová zbraň, 7,5 cm leFK 18, se vyznačovala řadou pokrokových prvků, jako například lafetou s rozevírajícími opěrnými rameny, umožňující velký rozsah odměru, potřebný pro boj proti obrněným vozidlům. Sortiment střeliva zahrnoval kumulativní střely použitelné proti tankům. Kanon leFK 18 se považuje za velmi úspěšnou zbraň. Jeho dostřel byl však menší než u zbraně, kterou měl původně nahradit. Jeho lafeta byla příliš výrobně náročná a drahá. Těchto zbraní se proto vyrobilo jen málo. Dělostřelectvo začalo dávat přednost zbraním ráže 105 mm. Kanon leFK 18 se přesto udržel ve výrobě. Vyvážel se do zahraničí, do oblastí, kde chtěli Němci získat vliv, případně sloužil jako platidlo za jiné zboží. Některé byly prodány do jižní Ameriky. Donedávna se kanon leFK 18 v určitém rozsahu používal v Brazílii.